Studio 19 v brněnském kině Art končí

22. dubna 2009

Od května 2009 opouští sdružení Studio 19 prostory kina Art. Na benátském filmovém semináři oceněné internetové stránky www.kinoartbrno.cz, včetně programového bulletinu kina Art, se po pěti letech úspěšného fungování stávají minulostí.

Důvodem je výpověď nájemního vztahu pro dlouholetého hlavního sponzora Studia 19, společnost Dot Café, a to z obou gastroprovozů v kině (kavárna a bar) ze strany BKC. Zvítězilo nemorální (ale komerčně jistě zajímavé) měsíční nájemné 40 tisíc Kč, pro společně užívané foyer kina na Cihlářské ulici (prostor je v provozu od 15.30 do 01.00). Dot Café nabídlo reálné měsíční nájemné 25 tisíc, vycházející z desetileté zkušenosti tohoto provozu.

Brněnské kulturní centrum, které má prostory kina Art ve správě od města, dalo přednost kritériu výše finanční nabídky – bez ohledu na dosud vytvářenou přidanou hodnotu dlouhodobých kulturních aktivit. Což ale jde proti smyslu tomuto typu instituce – městské příspěvkové kulturní organizaci, financovaného z městského rozpočtu. Nemá snad BKC v popisu práce podporu a rozvoj kulturních aktivit ve městě Brně? A pokud je nedělá, nebylo by lepší alespoň svým rozhodnutím zhodnocovat kvalitní práci druhých, a ne ji bořit? Studio 19 za posledních pět let pozvedlo propagaci kina Art a filmovou kulturu, za což bylo po zásluze potrestáno prostřednictvím ekonomických tlaků. Nebo politických?

„Ekonomickou“ hodnotu i atmosféru zmíněného prostoru přitom zásadním způsobem určilo právě uskupení Dot Café a Studio 19. Prostřednictvím dlouholetého financování na bázi ekonomického altruismu ovlivnilo přestavbu kavárny, foyer a vstupu kina. Za posledních pět let Dot Café investovalo měsíčně 30 tisíc na vydávání bulletinu Artu (který kinu udělal nejviditelnější reklamu). Finanční podporou dalších aktivit Studia pak Dot Café umožnilo i vznik ceněné fotografické Galerie Artistů ve foyer kina, pořádání filmového festivalu Cinepur CHOICE či vybudování Malého sálu v kině Art s přispěním více než půlmiliónové dotace ze Státního fondu. Kulturu kromě oficiálních míst si totiž v ČR ještě pořád mohou dělat i občanská sdružení – protože je to prostě baví (a někdy i nedejbože živí).

V listopadu 2008 zahájená jednání ohledně doručené výpovědi začala energickým nasazením na zjištění faktu, zda Studio 19 náhodou nespáchalo trestný čin, když dovolilo vznik Malého sálu. Ten byl Brněnským kulturním centrem v prosinci 2008 zavřen kvůli nezkolaudovanému prostoru (ačkoli se v něm v průběhu předchozích dvou let konaly pravidelné oficiální projekce BKC). V lednu 2009 BKC vypovědělo Studiu smluvní příspěvek 2.500 Kč měsíčně na tisk bulletinu. 1. dubna 2009 se z rozhodnutí BKC zavřel bar Promítačka kvůli nezkolaudovanému prostoru (ačkoli celých jedenáct let předtím za něj Dot Café platilo pravidelný nájem). Od 1. května 2009 pak BKC ukončuje i nájemní smlouvu na kavárnu. Tomu se říká, mít smůlu jako Brno.

Velmi nás mrzí, že po dlouhé funkční spolupráci došlo k morálně pochybné situaci, která se dá přirovnat například k tomu, kdy majitel holobytu nechá nájemce byt opravit s příslibem nízkého nájemného. Když po několika letech zjistí, že byt se stal krásným a jeho tržní cena vzrostla, neprojedná s ním navýšení nájemného, ale nájemce rovnou vyhodí – s tím, že „jiný dá víc“.

Vždy se najde hochštapler, který nabídne pozlátko bez znalosti věci. Takové sliby je vždy velmi těžké naplnit a s ohledem na momentální ekonomickou situaci vzniká téměř jistota zániku podstatné části dosažených hodnot. Moudrý správce by snad mohl vnímat hodnotu dlouhodobého vztahu a vyzkoušeného partnerství.

BKC si svým rozhodnutím pohrálo s důvěrou rozsáhlé skupiny lidí z různých sociálních sfér, která se na základě dlouholetých kulturních aktivit vytvořila kolem kina Art. Tito lidé aktuální situaci vnímají jako nepochopitelnou a kontraproduktivní změnu. Namísto podpory a rozvoje kulturních aktivit tak Brněnské kulturní centrum svým krokem zvýší výtoč piva a prodej alkoholu v kině Art (pokud si má nový nájemce na sebe alespoň vydělat). Tak ať se nuda nudí doma.

Oficiální vyjádření Studia 19 k ukončení nájmu gastroprovozů v kině Art

http://www.kinoartbrno.cz/media-o-nas

Kdo je Studio 19?
http://www.kinoartbrno.cz/…art/studio19

Kdo je BKC?
http://www.bkc.cz/

Jak vypadalo všech 53. čísel programového bulletinu Artu (2004–2009)?
http://www.kinoartbrno.cz/bulletin

Lepší hovno v hrsti než bulletin na střeše

Jako bývalý předseda o. s. Studia 19 bych rád okomentoval odpovědi Daniela Zásměty, vedoucího městských kin Art a Scala, na tři položené otázky od redakce Brnopolis.cz v souvislosti s tzv. kauzou Art (článek zde).

AD 1)
Rozdělování výpovědi „od města“ a „od BKC“ je jen zoufalým sraním si do vlastního hnízda. Spojenou nádobu Studia 19 a Dot.Cafe (financování propagace kina z gastroprovozů v Artu) znali moc dobře všichni – pan Zásměta od nástupu do své funkce (tuším 2005), veškerý úřední šiml pak nejpozději v listopadu 2008, kdy jsme to s Tomášem Javorou jasně formulovali na společné schůzce. Tehdy se chodbami Brněnského kulturního centra nesl duch Martina Reissnera, který na MMB vedl odbor kultury a rozhodoval o tom, co kultura bude a co ne. Všichni zaměstnanci skákali, jak Reissner pískal, neboť košile bližší než kabát a raději dvakrát sehnout hřbet než být vzpřímeným mužem bez práce – chápu, neironizuji, konstatuji. Pravděpodobně z popudu M. Reissnera (který „za zásluhy“ a bez absolvování konkurzu vede od dubna 2009 MZM) byla také Studiu 19 v květnu 2008 „neprodloužena“ smlouva na kancelář v prvním patře budovy Artu. Trapnou záminkou bylo omylem nezaplacené DPH (cca 200 Kč) na jedné z faktur z února 2008. Pořádek musí být. Připomínám, že Studio 19 zaplatilo BKC (za různé služby) v prvním pololetí 2008 v několika fakturách celkem 60.000 Kč… Ehm.

Buzerační obstrukce s kanceláří (kterou jsme museli vystěhovat a tři čtvrtě roku ležela ladem – po nás žádný nový nájemník nebyl) jsou jen smutnou vizitkou, jak město hospodaří. To i hokynář Krkovička by si to uměl lépe spočítat (a že to charakterově žádný Mirek Dušín nebyl, to vám potvrdí i Jája s Pájou). Nebo o takových věcech snad nerozhoduje zdravý rozum a základní poučky z ekonomie, ale osobní zášť či lidská průměrnost? Pod kouzelnou formulkou „zákony této země je třeba dodržovat“ jsem již od úředníků slyšel dost na to, abych si o nich myslel své. Nic pěkného to není. Ohánět se tedy nyní tím, že Studiu 19 byla kancelář (od února 09) milostivě povolena (zatímco pro Dot.Cafe se již chystala výpověď z kavárny), je podle mě poslední SOS snaha vyvolat zdání legitimity. Je mi jasné, že pan Zásměta ve svých veřejných vyjádřeních musí kličkovat mezi úřednickými vejci. Jasné mi ale není, proč se i on při hlasování o pronájmu kavárny v kině Art připojil k oné „jednomyslné shodě“, která mezi různými nabídkami upřednostnila nového nájemníka bez jakýchkoli zkušeností s propagací artového kina.

AD 2)
Pokud BKC tvrdí, že hlavním kritériem ve výběrovém řízení byla cena, pak popírá vlastní smysl městské příspěvkové organizace zaměřené na podporu kultury. Pokud BKC tvrdí, že hlavním kritériem nebyla cena, ale „návrh kulturní spolupráce“, tak vskutku nevím, s jakou omračující koncepcí přišel nový nájemník (tedy provozovatelé kavárny Mezzanine). Vím jen tolik, že mi Jiří Nesiba (jeden z provozovatelů Mezzaninu a shodou okolností můj, dnes již bývalý, kamarád) ihned po vyhlášení výsledků výběrového řízení volal – jestli mě tedy ještě psaní a redakce toho bulletinu baví a nechtěl bych v tom pokračovat (pravděpodobně pod jejich značkou). Do týdne kontaktovali také Evžena Sobka (našeho kurátora Galerie) – jestli ho tedy to kurátorování ještě baví a nechtěl by v tom pokračovat (pravděpodobně pod jejich značkou). Do dvou týdnů pak obešli barmanky v Artu – jestli je tedy to nalívaní džusů a káv ještě baví a nechtěly by v tom pokračovat (pravděpodobně pod jejich značkou). Tomu říkám „návrh kulturní spolupráce“ jako hrom. Arte, třes se pod náporem nových originálních nápadů!

Co může být větším argumentem než hmatatelné výsledky z posledních pěti let, kdy bez investice jediné koruny (vyjma příspěvku na bulletin v hodnotě 2.500 Kč/měsíčně, který byl v lednu 2009 „stornován“) mělo BKC od Studia 19 (financovaného společností Dot.Cafe) zdarma a na stříbrném podnose internetovou prezentaci www.kinoartbrno.cz, na benátském semináři oceněný programový bulletin kina Art, profesionálně vybavený Malý sál, fungující fotografickou Galerii Artistů ve foyer kina, týdně rozesílaný Elektrobylten (na více než 1.000 emailových adres pravidelných či občasných návštěvníků Artu) či dva ročníky formálně hodně výjimečného festivalu Cinepur CHOICE? Je mi opravdu trapné to říkat, ale dopředu nás skutečně hnalo něco jako „passion for cinema“ – a naší chybou bylo asi to, že jsme nedrželi hubu a krok a po 5 letech práce začali upozorňovat na úspěchy Studia 19 i veřejně (například prostřednictvím článků v novinách). Bulletin kina Art že nevydává provozovatel kina Art? No neslýchané! Právě někdy v této době zmizelo logo Studia 19 (coby partnera) z oficiálních stránek BKC. Na můj dotaz, proč se tak stalo, mi bylo sděleno, že umístění logotypu Studia 19 na webové prezentaci BKC není ošetřeno žádnou smlouvou…

AD 3)
V poslední odpovědi pana Zásměty čtu mezi řádky zatvrzelé trvání na stavu někde před 10 až 12 lety zpět. Tehdy vrcholil étos klubového hnutí a černobílého vymezování se proti dravému komerčnímu mainstreamu (který symbolizoval popcornový multiplex). Mezitím se však zcela proměnila mapa kin v Brně, značně se diferenciovala filmová tvorba do mnoha audiovizuálních proudů (které nelze vtěsnat do slabikářového „art vs. komerce“) a zásadně se rozrostla nabídka toho, co může současný vysokoškolák s vysokorychlostním připojením zhlédnout či nikoli. Podle mého názoru je koncept filmového klubu, jak ho definovala 90. léta, již dávno mrtev. Dramaturgie kina Art (v režii BKC) však zastydla právě v tomto období. Skladba programu, který se podobá samospádnému pouštění tzv. artových titulů bez náznaku propracovanější koncepce, již delší dobu hřeší na genius loci Artu, kam se prostě „za dobrým filmem“ chodí. Chybí jakákoli dlouhodobá strategická vize, nikdo z BKC neobjíždí prestižní zahraniční festivaly, snaha o aktivní spolupráci s evropskými artovými kiny je zbytečný luxus. Na BKC přitom nelze nenarazit, pokud chcete v Brně uspořádat významnější filmovou přehlídku. Kromě zatuchle rozpadající se Lucerny (a na pronájem zřejmě finančně nedostupného Velkého Špalíčku) jsou jedinými zbylými většími kinosály v Brně: Art, Scala a sál Břetislava Bakaly. Vše má ve správě od města Brna právě BKC.

Brněnskému kulturnímu centru podle mě zcela ujel vlak v něčem, jako je propagace arthousového stánku či velkokapacitního premiérového kina v centru města (viz jejich web www.bkc.cz/kina, programové plakáty kin či neschopnost na Facebooku – nejlevnější a nejcílenější propagace dneška). Až na kost se obnažuje bolestná pravda, že model postkomunistické příspěvkové organizace (kde se zaměstnanci potí jen do výše svého platu) je pro cokoli jako „artové kino“ smrtícím koktejlem. Tato práce přece vyžaduje osobní zápal a nadšení pro věc – a ne neustálé strachování se o to, jestli jsem nepřekročil limit odpracovaných hodin pro promítače či zda mi armáda účetních schválí tuto smlouvu. Systém práce BKC, jak jsem ho měl šanci poznat, mi silně připomíná „podnikovou“ atmosféru filmu Kouř (1990). U jeho sledování jsem se královsky bavil, ale naživo a v roce 2009 je to docela soda.

Skutečné pohnutky výpovědi pro Dot.Cafe jsem si tedy osobně přeložil jako: byli jste dobří, ale nepřímo jste ukázali na naši neschopnost a to se tu, pánové, nenosí. Potřebujeme mít klid na práci, že ano… jenže na můj vkus je to až mrtvolný klid – podobný výrazům ve tvářích mauzolejních trhačů lístků u vstupu do kina Scala. Tak tedy dobrou noc, a hodně štěstí.