Kino Art Brno

14.09.
ČTYŘI Z TANKU A STALLONE

Hlavní cenu 66. ročníku benátského festivalu získal film, který v soutěži zaútočil s nejtvrdším formálním kalibrem. Izraelské dílo Libanon od sedmačtyřiceti­letého režiséra Samuela Maoze je výjimečné svým vizuálním ztvárněním klaustrofobického válečného mikropříběhu.

Ten se odehrává během několika červnových hodin roku 1982 – v první den nervní agrese židovského státu do jižního Libanonu. S hlavní čtveřicí sotva dvacetiletých vojáků je divák emočně spjat více, než by možná chtěl. Mimo úvodního a závěrečného obrazu totiž kamera neopustí stísněný prostor tanku.

Režisér tak válečnou můru neukazuje z různých perspektiv, ale diváky jednoduše zavřel do tanku, kde musí sdílet fobie filmových hrdinů. A těmi nejsou žádní veteráni, ale…

Celý text na ihned.cz

12.09.
CÍLOVÁ ROVINKA

„Ladies and Gentlemen, please, take your seats. The screening is about the begin,“ kolovrátkově ohlašuje ženský hlas z reproduktorů těsně před setměním v kinosálech. Po čemž vzápětí následuje prostoduchá (a stále stejně úmorná) filmová znělka benátského festivalu.

Staromilsky přiblblý mikropříběh z éry němé kinematografie se stříkající hadicí (a filmovými kotouči – jak originální!) mě pokaždé nutí zavřít oči; a v duchu si přestříhávat znělku do přijatelnější podoby. Některé obrazy by asi do oficiální verze neprošly – ale každý máme své vlastní představy.

V páteční světové premiéře se v dlouze očekávaném titulu Mr. Nobody zhmotnily osobní sny a představy Jaco van Dormaela. Belgický režisér, jenž se stal mezinárodní hvězdou díky svému debutu…

Celý text na aktualne.centrum­.cz/kultura/film

11.09.
I TROCHA VYHŘEZLÝCH STŘEV

Minulý víkend „nakazil“ benátský filmový festival Michael Moore se svou (unisono kladně přijatou) novinkou Capitalism: A Love Story. A od té doby se tu v Benátkách hraje na politickou notečku.

Hned v pondělí byl uveden dokument Mooreova kolegy a přítele, Olivera Stonea. Po mdlém medailonku Comandante (2003), kde Stone zachytil své interview s „nesmrtelným“ Fidelem Castrem, se známý levicový filmař nadechl k odvážnějšímu výpadu. Což publikum při mimosoutěžní projekci díla South of the Border vycítilo – jakékoli protiamerické náladě se na Lidu zkrátka tleská dvojnásob.

Oliver Stone přitom neprovedl nic jiného, než že otočil kameru (a politickou optiku) o 180 °. Namísto démonických zpráv z Fox News (a dalších amerických TV stanic) popřál ideologickému sluchu druhé straně. Vtip dokumentu nespočívá v rozhovorech s „hlavním hrdinou“, venezuelským prezidentem Hugo Chávezem, ale především v…

Celý text na ihned.cz

10.09.
FESTIVALUM POLITICUM

Politika politika, proč se Benátek tak mocně týká. Politickou náladu, kdy se angažovaným snímkům daří mohutně roztleskávat publikum v sálech, odstartoval v neděli dokument Michaela Moorea Capitalism: A Love Story. Dvouhodinová filmová roznětka debat o věcech veřejných byla evidentně trefou do černého; od té doby se Benátky vezou na politické vlně.

Sžíravý politický podtext měly také dva mimosoutěžní filmy, jejichž hlavním úkolem ale bylo dodat festivalu především lesk hollywoodských hvězd. O řev fanynek a zběsilé mávání památníčkem „soutěžili“ George Clooney (hlavní hvězda černohumorného filmu The Men Who Stare at Goats) a Matt Damon (coby hrdina Soderberghovy ironické komedie The Informant!). Vyšlo to tak na remízu – i pro mě je těžké rozhodnout, který z uvedených mužů si zaslouží více decibelů.

Škoda ale v Benátkách sledovat filmy, které (velmi pravděpodobně) budou v české distribuci, když se tu na stříbrném podnose představují…

Celý text na aktualne.centrum­.cz/kultura/film

09.09.
BELLA, BELLISSIMA!

Lido je příjemně starosvětský ostrov, který miluje každý zdravý muž. Základním dopravním prostředkem je tu bicykl, který má pouze jednu rychlost. Všechny krásné italské ženy a dívky proto jezdí zásadně pomalu. Každodenní slunce tak kolem siluet náruživých cyklistek něžně krouží tu pravou letní festivalovou atmosféru.
Pečlivě nalakované nehty na nohou.
Štíhlá, sportem vypracovaná lýtka.
Nekonečně dlouhá, opálená stehna.
Sukýnky hrající píseň přímořského vánku.
Tajemství splývavých triček.
Krásně odpružená sedátka.
Pevná železná konstrukce.
Velké kovové zvonky.
Permesso!

Tohle musíme zavést i v Brně. Moře nemáme, ale slunce a žen je tu přes léto dost (a dost). A nemusí být zrovna ani festival (anebo radši jo).

Kolo – můj osud.
Lido – má láska.
Toto – jsem já.

08.09.
KEEP VENICE CLEAN

Konečně pořádná kocovina. Mňam.

Probudil jsem se na jiném ostrově. Ale to je v pořádku, ostrovů je tu spousta, všechny blízko u sebe, náprava je možná.

Espresso. Mňam.

Prý sem přijel i Chávez, no musím to omrknout.

Soberbergh, Stone, Clooney, McGregor, Damon… už mám plný diktafon. Svých otázek.

Tak zítra snad už zase něco normálního. Ciao!

07.09.
AVANTI POPOLO!

Každý ročník filmového festivalu má svůj očekávaný hit, při kterém se po lístcích jen zapráší. Předchozí léto tuto funkci na benátské přehlídce plnila kouzelná animovaná pohádka japonské legendy Hayao Miyazakiho, na kterou se nedostala spousta návštěvníků. Podobně to vypadalo i minulou neděli před Sala Grande. Tam pro vstup na soutěžní projekci amerického dokumentu Michaela Moorea nestačil ani hodinový náskok ve frontě pro akreditované.

Více prostoru nabídlo až včerejší pondělní představení v rozlehlé PalaBiennale s kapacitou 1.700 sedadel. Dvouhodinové dílo Capitalism: A Love Story sklidilo s přehledem zatím největší aplaus jak od diváků, tak i novinářů. Moore v něm se samozřejmou grácií shrnul všechny hlavní motivy své dvacetileté dokumentární tvorby.

Fenomén finanční krize, kterou hystericky odstartovala zámořská média v září 2008, dodal Mooreovu snímku punc aktuální trefy do černého. Americký filmař ale připravoval toto dílo již předtím a současná krize je v něm jen jedním z výsledků politiky administrativy Spojených států. A tu si podle režiséra…

Celý text na ihned.cz

06.09.
TEMNO V BENÁTKÁCH

Bude to krásné, ale až v roce 2011. Započatá výstavba velkoryse navrženého komplexu nového Palazzo del Cinema učinila z letošního (a i toho příštího) benátského festivalu staveniště. Při přechodech mezi kinosály se tak nikdo nevyhne obcházení řady zábradlí a lešení. Vším ostatním se ale organizace 66. ročníku snaží odvrátit zrak návštěvníků od nevzhledného ufo vetřelce přímo uprostřed areálu.

Pod heslem „vše je jinak“ má festival letos nový hlavní vchod, sál PalaLido už není PalaLido (nýbrž Darsena), bagety už nejsou, kde bývaly a kapacitu projekčních míst rozšířil nový kinosál (ve kterém se v úterý představí i česko-slovensko-irské Lištičky). Domácí italský film je povzbuzen novou soutěžní sekcí Contracampo Italiano a přehlídka se chlubí novými projekcemi speciálně pro hluché a nevidomé diváky.

Ze čtyřiadvaceti filmů v hlavní soutěžní sekci Venezia 66 se prozatím na benátském Lidu nedá zrovna vyčíst ochota obejít se bez krve a vražd. Lidská smrt je přítomna téměř všude. Mrtvola je prvním nálezem kamery ve snímku…

Celý text na aktualne.centrum­.cz/kultura/fil­m 

05.09.
UNDER WATER

Ráno mě probudil fotograf prestižního norského plátku. „I was drinking all that night and about six o´clock in the morning I was waking up under the water – is it normal?“ No, úplně běžné to asi nebude. Na ruce měl pásku s číslem 42. Pak se ke mně natočil blíže a vše jsem mu uvěřil.

Dnes kolem mě prošli Michael Moore a George Lucas. Ani jeden z nich mě nepozdravil!

Zítra už i nějaké seriózní filmové reporty nebo co.

04.09.
VŠE JE, JAK MÁ BÝT

Benátský festival na Lidu už jede dva dny zcela beze mě. Zatím jsem si s turistickým baťůžkem v downtownu střihnul 2× malou Plzeň (jedna třetinka za 12 euro, heč!), džus, minerálku, kopeček zmrliny a zpoplatněný poslech hudby za 4 dospělé sedící osoby (s kovadlinkou a třmínkem) na nejodpornějším náměstí světa – San Marco. Účet za 67 € jsme si museli na bohorovné obsluze (konec sezóny, unavení, chápu) přímo vymodlit (ne, neplatil jsem to já). Následující půlhodinová jízda smrdutou stokou na gondole přispěje dalších 80 éček na benátskou charitu. A pak se někde musíte najíst (pro spravení nálady nejlépe tam, kde číšníci nadzvedávají čtyři pokličky u stolu zaráz – olé!). Hlavně jim to celá EU spravme, ať je kam jezdit.

Prodavači lístků na městkou hromadnou dopravu po vodě taky ochotní jak prdel, všude kolem hafo lidí, ukradené peněženky, nesnesitelné vedro v uličkách – god bless klimatizaci. A mýmu Vojtovi (jako MÝMU KRÁSNÝMU SYNOVI) ztratili autobusáci kočárek při cestě zpět z Punta Sabbione do Caorle. Věřili byste? Kočárek velký jak kráva najednou během jízdy nepozorovaně zmizel ze zavazadlového prostoru ATVO… Zmrdi taliánští! Normální lupiči a loupežníci!

Vše je, jak má být. Jsem klidný a jdu spát. Zítra Herzog, Tsukamoto, Chéreau a další kamoši.