Kino Art Brno

Dokument Pod sluncem tma režiséra Martina Marečka se odehrává v Zambii, hlavními hrdiny jsou dva čeští rozvojoví experti, jedoucí naposledy zkontrolovat nemocnici a školu, kam čtyři roky zpátky zavedli elektřinu. Jejich africká zkušenost dobře vysvětluje proč dokonce ani kombinace peněz a vůle pomáhat chudým zemím nestačí. Pod sluncem tma jej mísí s vtipným zdůrazňováním kontrastu mezi evropskou a africkou náturou. To z něj dělá film nejen užitečný a zábavný a taky vítězný. Pod sluncem tma dostal hlavní cenu letošního Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů. V poslední smskách z Jihlavy se píše ale i o dalších vítězích z Jihlavy, je jich totiž celkem patnáct. Tady jsou nejdůležitější z nich.

• zvláštní uznání od poroty dostali Rafani za svůj film 31 začátků/31 konců, který jsme vychválili v minulých smskách, ocenění získali za jiný přístup k vedení dokumentu. Porota tak Rafanům, kteří v dokumentu zmiňují svoje přání říkat někdy všem na všechno jen : ne!, vzkázala svoje imaginární: ano.
• belgický filozoficko-etický esej a sociální dokument o obyvatelích západní Sahary nazvaný Ztracená země vybrala porota jako nejlepší zahraniční dokument s tím, že vizuální krása snímku je naléhavější, než by bylo naléhání s politickým podtextem. Nejlepším východoevropským dokumentem je gruzínský film Bakhmaro. Hlavní roli tu má symbol otupělosti a mátožnosti doby hospodářského propadu a politické krize- prázdná gruzínská restaurace,
• cenu za nejlepší středoevropskou a východoevropskou produkci také dostal Karel Vachek za svůj nový film Tmář a jeho rod pro své filmové přiblížení toho, jak může film obohatit lidské uvažování a vnímání. Karel Vachek už točí filmy padesát dva let.
• kategorii experimentů vyhrál halucinační rakouský Endeavour, natočený na šest kamer umístěných v raketoplánu NASA, sestříhaný tak, že neusne ani divák, co na zemi v tělocvičně celou noc nespal. V porotě vybírající nejlepší experimentální dokument seděla pouze jedna režisérka, zbytek nemá s filmovým průmyslem nic společného, Endeavour tedy pomáhali vybírat třeba entomolog nebo student.
• hlavní porota, které předsedal výtvarník Jiří David, se shodla s diváky- cenu publika získalo opět Pod sluncem tma.
• cenu diváků pro nejlepší festivalový plakát má Brněnská 16 se svým OMFG! Kraťasy!

Děkujeme a vypínáme mobil.

Tak festivalové budovy prý na sobě nemají bílé plachty, ale slavnostní večerní šaty. Jinak tu ale slavnostní šaty nemá ale vůbec nikdo. Vít Klusák si na diskuzích od diváků půjčuje kapky a mezi odpověďmi si je kape do nosu, když není dost místa, tak se sedí na zemi (jeden z největších návalů byl na Film jak Brno), a na otázky diváků se odpovídá bezprostředně („Co mi vykáš? Vždyť jsem tvůj spolužák.“) Patnáctiletý jihlavský festival je přece jenom puberťák a trochu fracek se sklony k levičáctví, promítá ale jeden dobrý film za druhým a nám pořád posílá smsky.

• po filmu Paroubkové (režisér Radek Látal ho natočil jako výsledek svého pátrání po špatném mediálním obrazu bývalého ředitele Restaurací a jídelen) se na pódiu u diskuze sešli Jiří Paroubek, vůdce hnutí Antiparoubek a Václav Bělohradský. Tři už jsou společnost.
• Rafani, pražská umělecká skupina, známá provokativní výstavou Sudety nebo kálením ve Veletržním paláci v blízkosti děl Milana Knížáka natočila svůj první film. Jmenuje se 31začátků/31 konců, vystupuje v něm třeba malíř Vladimír Skrepl, spisovatel Michal Viewegh, raper Vladimír 518, umělci Guma Guar, politolog a anarchista Ondřej Slačálek a hlavní město Praha. Původně se mohl i jmenovat Praha. Jenomže Peneři,že. Mluví se o normách, konformitě a jejích opacích. Pět hvězdiček z pěti.
• na Filmu jak Brno, dokumentu studentů FAMU o květnovém pochodu neonacistů na ulici Cejl, se zase všichni chechtali. Předloni způsobil nejvíc slz smíchu Landův lektvar lásky. Filmy se skinheady poslední dobou zabírají víc než parodie s Lesliem Nielsenem.
• plný sál byl mimojiné na britský televizní dokument Poslanci z paneláku. Čtyři britští politici v tomhle reality tv dokumentu bydlí osm dní ve vybraných, sociálně nejslabších britských rodinách, spí na pohovkách v kuchyni, nemohou používat své peníze a na programu mají to, co navrhnou jejich hostitelé. Nechtěl by Vít Bárta nebo Dobeš na osm dní na Cejl nebo třeba do Bruntálu?
• a ještě jedno legrační vystoupení si v Jihlavě odbylo Brno, režisér Vít Klusák pustil divákům svůj legendární díl Ano, šéfe! z brněnské Bohémy. V následující diskuzi tvrdil, že pan Josef -bílé BMW- Zouhar, bývalý majitel restaurace v Janáčkově divadle, už prý sedí ve vězení.

Vítězem jihlavského festivalu se stal první český dokument pořízený fotoaparátem – Pod sluncem tma režiséra Martina Marečka o českých expertech na rozvojovou spolupráci v Africe. O něm a o závěru festivalu budou příští smsky.

Už v úterý večer se začalo v Jihlavě promítat. Festival zahájili Ondřej Cihlář a Jiří Havelka z divadelní Vosto5, chlapci jednoduchých metafor (tak se nazvali sami) měli na sobě námořnické uniformy, protože pódium ten večer hrálo palubu potápějícího se Titanicu (jednoduchá metaforu směřování světa). Kromě ředitele festivalu ke kormidlu zavolali čtyřiadvacet českých dokumentaristů, kteří natočili film nazvaný 24– jeden z těch, na které se letos nejvíc čeká. Hned potom se začalo promítat a stačil pouhý jeden den na to, aby festival dosáhl svého asi nejdramatičtějšího letošního momentu- ve festivalovém stanu začalo hořet. Naštěstí se oheň podařilo uhasit dřív, než se reportéři stačili vytasit s oblíbeným : Jako v akčním filmu to dnes vypadalo ve festivalové Jihlavě… Přehlídka je  letos už popatnácté a vyklubal se z ní dost zajímavý puberťák. Přišly nám od něho následující smsky.

• 24 filmů režisérů Jiřího Němce, Drahomíry Vihanové, Jiřího Krejčíka, Víta Klusáka, Roberta Sedláčka a dalších se promítal hned po zahájení. Natáčel se  během jednoho zářijového, prý obyčejného, dne. Nemá jednotné ústřední téma, je o všem. No neberte to.
• „Zajímají nás dokumentární filmy, které splňují dvě hlavní kritéria: na jedné straně jde o výrazná umělecká díla na druhé o filmy s přesahem – společenským, sociálním a politickým,“ řekl ředitel festivalu Marek Hovorka, „jde o filmy, o kterých se bude v následujícím roce mluvit.“  A proto tam všichni musíme jet. Abychom mohli příští rok  do společnosti.
• filmy, o kterých se  mluví nejvíc :  Videocracy-  popisuje způsob, jakým Berlusconi ovládl italská média,  Zajetí prince Harryho- o tom, co by se mohlo stát, kdyby mladšího anglického prince v Afgánistánu unesli , Poslanci z paneláku- britští Members of Parliament ve stylu reality show na čas bydlí v nejchudších částech oblastí, za které kandidují, Nejlepší film, jaký byl kdy prodán- nový Morgan Spurlock vráží dokumentární kudlu do zad velkým korporacím
• obličej na plakátu festivalu je pákistánského režiséra Džafara Panahího. Jeho film Není to film, natočený v domácím vězení, Jihlava uvádí i jako součást výzvy za Panahího propuštění. Respekt.
• Šéfredaktor Erik Tabery vyhlásil a předal Cenu týdeníku Respekt pro nejlepší televizní  reportáž. Dostal ji Filip Černý z České televize za zprávu o tunelu na pražském okruhu. Tunely stavět neumíme, ale točit o nich filmy ano.
• Jihlavský Prior na hlavním náměstí, pravidelný účastník anket o nejnenáviděnější stavbu v republice, měl podle původního plánu vypadat jako bunkr pokrytý mechem. Měděný plášť nikdy nezezelenal, letos ale obchodní bunkr zbělal  a zmizel- po celou dobu festivalu bude zabalený do bílé sítě na lešení. Inspirací bylo zmizení pařížského mostu Pont Neuf  umělcem Christem, ředitele festivalu Marka Hovorku už tehdy napadlo, že stát se něco podobného s Priorem, bylo by na světě o něco líp.
• Festivalový stan, kde měla hrát Vosto5, recitovat slam básníci a další opravdu shořel. Hrát se bude nejspíš v Dělnickém domě.

Potom nám došel kredit, ale prý se to dá v Prioru dokoupit. Tak jestli se tam přes ty sítě dostanem, tak zas zasmskujem. Čtěte nebo přijeďte.