Ve filmografii Françoise Ozona se to jen hemží snímky, které se vyznačují programově škodolibou hrou s žánrovými stereotypy. S diváky si Ozon dokonale pohrál v Bazénu (2003), zaskočil je Zločinnými milenci (1999) a nechal je na vážkách v případě snímku Kapky deště na rozpálených kamenech (2000). Úplně vstřícné není ani dílo 8 žen, kde do prostoru osamělého panského sídla Ozon vměstnal melodrama, muzikál, tragikomedii a klasickou detektivku à la Agatha Christie. Jediného muže v příběhu kamera vůbec neukáže, zato osm hereček se na plátně překonalo tak, že jim porota Berlinale 2002 udělila Stříbrného medvěda za výjimečné umělecké ztvárnění. Filmová adaptace stejnojmenné konverzační hry Roberta Thomase (1961) hrdě přiznává svůj jevištní původ, čehož je také několikrát vtipně využito (například závěrečná „děkovačka“ hereček). V pátrání po vrahovi pána domu je postupně každá ženská postava charakterizována svým muzikálovým číslem, jehož občasná nemotornost zcela zapadá do autorského záměru. 8 žen je krásně poťouchlý a ne všemi diváky přijímaný filmový žert. www.8femmes-lefilm.com