Významná portugalská spisovatelka Agustina Bessa-Luisová vydala v roce 1991 knihu Abrahámovo údolí, která jasně přiznává inspiraci klasickým románem Gustava Flauberta Paní Bovaryová. Osobní muka hlavní hrdinky zůstala, jen namísto Francie poloviny 19. století jde v novele o Portugalsko v 60. letech minulého století. Příběh ztrápené Emy, chycené do pasti vlastních romantických snů a pevných pravidel manželského života, natočil v roce 1993 dnes již nejstarší aktivní režisér Manoel de Oliveira. (V postprodukční fázi je jeho prozatím poslední film Belle toujours; Oliveirův předchozí projekt Espelho Mágico soutěžil na loňském benátském festivalu.) V Abrahámově údolí staví portugalský tvůrce text na roveň obrazu a neustálý komentář se se snímaným obrazem někdy předbíhá, jindy jej zpětně doplňuje. Pomalé tempo vyprávění režisér doprovází klavírními díly známých skladatelů (Chopin, Schumann, Beethoven, Debussy, Strauss…). Abrahámovo údolí vyžaduje poučeného diváka s trpělivým přístupem k režisérovu zvláštnímu stylu, oceňovanému především filmovými kritiky.