Absolvent (1967) je film paradoxů. Režisér Mike Nichols se jako šestatřicetiletý pokusil natočit snímek o svém vlastním životě, o „lidech připoutaných k předmětům, které je samotné postupně mění v předměty“. V příběhu jednadvacetiletého nesmělého mladíka, který se z poslušného mazánka promění ve zralého muže s vlastním úsudkem, se ale zcela zhlédlo mladé publikum. Absolvent se tak stal generačním manifestem proti stávající podobě establishmentu, který se svou přežitou adorací středostavovských hodnot čím dál více míjel se zostřující se atmosférou doby. Ironií tak byl široký úspěch filmu, korunovaný Oscarem od americké akademie, která tehdy představovala příkladnou baštu toho, proti čemu se mladí bouřili. Absolvent si dodnes podržel živost filmových obrazů příkladného přerodu hlavního hrdiny. Od naprosté loajality k hodnotovému žebříčku svých rodičů (úvodní scéna na letištním terminále, kterou mj. cituje Tarantino v úvodu své Jackie Brown), přes uvědomovanou komunikační propast (hrdinovo „uvěznění“ v rodinném bazénu) až po odvahu ke vzdornému gestu (závěrečná sekvence útěku od oltáře).