„Fellini těsně před natáčením nakreslil pro jedny římské noviny karikaturu, na které znázornil Amarcord jako Noemovu archu. Jeho maloměsto žije v neměnném rytmu střídání ročních období a je zalidněno galerií figurek se symbolickými atributy, které jakoby představovaly soubor různých druhů živočichů zachráněných při potopě,“ píše ve Felliniho monografii Zdeněk Zaoral a připomíná tak, že Federico Fellini byl mimojiné i autor kreslených vtipů a karikatur. Jeho čtvrtý oscarový film to připomíná nejživěji. Název snímku pochází z riminského nářečí a míchá slova milovat (amore) a vzpomínat (ricordo). Ačkoliv Fellini popřel že by Amarcord byl autobiografickým filmem, do velké míry je inspirovaný režisérovým dospíváním v italském městečku Rimini ve zpupných italských třicátých letech. Má rozpustilou atmosféru a je rozkouskovaný do jednotlivých scének, které spojuje postava kluka jménem Titta, obklopeného členy své typicky italsky temperamentní rodiny. S kamarády Titta chodí tajně do kina na filmy pro dospělé, sní o obřích prsech paní trafikantky a všechny své pubertální zážitky prožívá v období, kdy se pravidelně konají fašistická lidová shromáždění a provolává se sláva Ducemu zobrazenému jako mluvící hlava. Jestliže předchozí oscarové filmy nejslavnějšího italského režiséra všech dob Silnice, Sladký život a 8 a ½ americké publikum chválilo z povinnosti, příjemný divácky přístupný Amarcord vzbudil ve Spojených státech nadšení. Zato pro italské kritiky byl Amarcord známkou Felliniho vyčerpání a vyčítali mu omílání stále stejných symbolů. Dnes je Amarcord považován za jeden z nejlepších italských filmů historie.

Táňa Zabloudilová

Amarcord je filmovým návratem režiséra Federica Felliniho do dětství v jeho rodišti, přímořském letovisku Rimini. V tamním nářečí znamená název snímku sloveso „vzpomínám“ a pásmo jednotlivých výjevů má snovou atmosféru bezstarostných klukovin, neobratných erotických setkání a poprvé viděných krutostí a osobních tragédií. Filmový čas jednoho roku ve fašistické Itálii poloviny 30. let je výtvarně rytmizován podobou čtyř ročních období. Dějově se privátní historie pojí se společenskými událostmi městečka: fašistický svátek, svatba místní kadeřnice, velká hranice na náměstí, automobilový závod… Slavná je večerní scéna s obrovským parníkem Rex, který blízko pobřeží majestátně propluje kolem užaslých obyvatel. Kolektivní paměť malého města má v Amarcordu podobu až jakéhosi karnevalového fantaskna, kdy se vedle dosažitelného štěstí stále vážně sní o Gary Cooperovi ze včerejšího bijáku. Nostalgie se zde střídá s jadrností, vážnost s trapasy, smutek s lidským veselím.