Těžko najít text o filmu Amatér, ve kterém by nebyla zmínka o „jednom z vrcholů vlny filmů morálního neklidu“. Polský tvůrce Krzysztof Kieślowski, který se u širšího publika proslavil především svou „barevnou“ trilogií ze začátku 90. let, začínal jako režisér dokumentárních filmů. V hraném díle Amatér (1979) tak využil osobních zkušeností ze začátku filmování a natočil sebezpytnou zpověď o principech, kde začíná a z čeho vychází autorská tvorba. Na hořce intimním vyznění filmu má velký podíl režisérova spolupráce s Jerzy Stuhrem – oba dva se dobře znali a společně pracovali na všech dialozích scénáře. Právě pro Stuhra byla připravena hlavní role obyčejného třicátníka Filipa Mosze, který si pro filmování své malé dcerky pořídí kameru. Od zaznamenávání rodinného štěstí se hrdina postupně dostává až k zásadnímu zamyšlení nad svým životem. Pohlcení kamerou mu přinese i první úspěchy na soutěži amatérských filmařů, ale zároveň přichází o svou rodinu. V době svého vzniku Amatér „usvědčoval systém reálného socialismu z jeho nefunkčnosti“; obsahuje ale i nadčasové otázky nesvázané s konkrétní ideologií.