Druhé místo v divácké anketě návštěvníků kina Art a vítězný snímek MFF v Karlových Varech 2001 se již stačil zařadit do škatulky „současná divácká klasika“. Jeunet s tímto snímkem překvapil: po temných a makabrózních dílech (Delikatesy, Vetřelec 4: Vzkříšení) se přihlásil s filmem, který je více než co jiného hravou a duhovou féerií, rozpustilým dobrodružstvím s kouzelně hravou vizuální poetikou, která uchvátila bezpočet diváků. Audrey Tautouová jako třiadvacetiletá servírka náhodou nalezne čtyřicet let starou krabici s dětskými poklady. Podaří se jí najít jejího majitele a ztracenou skříňku mu doručí. Povzbuzena úspěchem, směřuje své snažení k drobnému ovlivňování života dalších lidí. Půvabný, komediálně laděný snímek se pohybuje v prostředí kavárny a staré městské čtvrti a vstupuje v zásazích hrdinky do mikrosvětů dalších postav. Pozorovat Amélii a její drobné radosti je jako sledovat svět skrze střípky kaleidoskopu – ty představují jen zdánlivě drobné, přitom však pečlivé inscenované detaily a představy ve světě postaveném na filmařské imaginaci.

Po sérii černohumorných (Delikatesy, 1991), temných (Město ztracených dětí, 1995) a vážně myšlených (nešťastné americké hostování s Vetřelcem 4, 1997) filmech vložil francouzský tvůrce Jean-Pierre Jeunet svůj hýřivý režijní talent poprvé výhradně do služeb životního optimismu. Tsunami pozitivní energie a nakažlivá oslava života sálající z plátna v příběhu mladé servírky Amélie Poulain byla s povděkem kvitovanou kvalitou napříč kritickými ohlasy i diváckou návštěvností. Jeunetův snímek je vlastně účtem předkládaným za nashromážděné filmové postupy z děl incenovaných v podobném duchu pohádkové nadsázky a magického realismu. Do detailů využívá promyšlené strategie těžící z podvědomé divákovy touhy po „barevné úpravě reality“, za což se mu na konci také po zásluze odmění. Amélie z Montmartru probouzí v každém logiku světa dle duše dítěte, oživuje obličeje na fotografiích, keramické stojany lamp ve tvaru zvířat či sochy v parku, s plnou podporou sympatií publika trestá potměšile zlomyslnými vtípky „ošklivé nafoukance“, využívá náhlé divadelní nápovědy ze sklepního okénka, nachází v plujících mracích neuvěřitelné obrazce, dokáže spočítat momentální počet orgasmů v Paříži a posílá sádrového trpaslíka na dovolenou do New Yorku. Přeexponovaná optika příběhu je jen naddimezovaným odrazem reálných životních situací a minipříběhů: viz Josephem z novin předčítaná historka o výletu chlapečka na koloběžce po dálnici, videosekvence z Tour de France s cválajícím koněm v čele pelotonu, Ninova neobvyklá záliba ve tvorbě fotoalba z nepovedených pasových fotek zahozených nespokojenými majiteli u automatů atd. Ve vášnivé obhajobě zdánlivých náhod a neuvěřitelných situací si může film podat ruku s Andersonovou Magnolií (1999). Režisér Jeunet do svého díla – triumfujícího na karlovarském festivalu – vložil i ozvuk mediální hysterie tragické smrti Lady Diany (31. srpna 1997), která naprosto překryla informace o smrti Matky Terezy (5. září 1997). Hrají: Audrey Tautouová, Mathieu Kassovitz, Rufus, Serge Merlin aj.