Snímek Annie Hall je samozřejmě mnohem více autobiografickým, než připouští jeho tvůrce, když v humoru o svém oscarovém díle tvrdí, že obsahuje jen jednu autobiografickou tezi – že „o sexu přemýšlí od prvního seznámení s vědomím“. S Diane Keatonovou, která ve filmu představuje Alvyho bývalou životní lásku, Woody Allen skutečně několik let žil; Hallová bylo ostatně rodné jméno herečky Keatonové, jež měla přezdívku Annie. Zaměstnání Alvyho Singera jakožto televizního komika je také společné se začátkem Allenovy kariéry a celá řada nenápadných postřehů a komentářů především z rutiny všednodenních obtíží partnerského soužití má zjevný původ v sebezpytném náhledu vlastního života. Strategie psychoanalytického sezení jako tvůrčího východiska Allenových filmů je v Annie Hall dovedena ad absurdum. Allenovo obracení se na kameru je součástí kabaretně-terapeutické hry, kdy divák je dalším přísedícím v kroužku – postavy vedou časté vnitřní monology, nezřídka přidávají komentář ke svému předchozímu jednání, v propustné časové síti filmu mohou nahlédnout samy sebe před x lety. Tak se Alvy například vrací do školní lavice, kde dětští herci jako jeho bývalí spolužáci debatují dospělým slovníkem o období Freudovy latence. Jindy se zase ocitá na večírku své rozvětvené rodiny, kde se slaví vítězný konec druhé světové války. V animované podobě se na chvíli dokonce setkává se zlou královnou ze Sněhurky a sedmi trpaslíků a od náhodných kolemjdoucích statistů v newyorských ulicích se mu dostane nápovědy, kde se právě nachází jeho bývalá přítelkyně. Annie Hall představuje pravé kořeny osobitě modelované postavy sympatického neurotika plného pochyb o sobě a svém vztahu k ženám, kterou Allen posléze tak ztypizoval v pozdějších snímcích. Navzdory všemu gejzíru vtipu a gagů prostupuje dílem hořká melancholie z neustálého kolotoče vztahů – přes poznanou absurdnost a iracionalitu partnerských vztahů je znovu a znovu vyhledáváme a dobrovolně navazujeme. V epizodních rolích se filmem Annie Hall (1977) mihly budoucí hvězdy, které do tří let čekala velká role. Christopher Walken zazářil v Ciminově Lovci jelenů (1978), Sigourney Weaverová se zapsala legendární postavou kpt. Ripleyové z Vetřelce (1979) Ridleyho Scotta a Shelley Duvallová vytvořila partnerku Jacku Nicholsonovi v Kubrickově „definitivním hororu“ Shining (1980).