Nizozemská kinematografie slavila v druhé polovině 90. let velký úspěch v podobě dvou Oscarů za nejlepší neanglicky mluvený film. V roce 1996 získala ceněnou sošku Antonia, r. 1998 patřil dílu Mikea van Diema Charakter (roční pauzu vyplnil Oscar pro roztomilého Kolju). Antonii natočila režisérka Marleen Gorrisová jako rodinnou ságu z prostředí nizozemské vesnice, kam po druhé světové válce přichází titulní hrdinka s dcerou Daniellou. Na farmě sebevědomé Antonie se během let utvoří zvláštní komunita vyděděnců, vyznávající jiná pravidla než místní starousedlíci. Dědičkami svérázně soběstačného způsobu života hrdinky se stane kromě dcery též vnučka a pravnučka. Pohádkový nádech vyprávění s několika fantaskními vizemi je rytmizován obrazy pravidelného cyklického času vesnice, v souladu s právě aktuálním ročním obdobím. Antonia je jediným okatě feministickým snímkem ze sedmi děl Ženského principu; programově odmítá manželský svazek, vykresluje muže jako nepřitažlivé burany nebo chovné samce, muže-násilníky podrobuje spravedlivě krutému trestu. Antonii hrajeme kvůli konci monopolu v Artu naposled.