Jak se z palestinských chlapců, kteří hráli pod vedením Židovky Arny divadlo, stávají sebevražední útočníci a bojovníci proti izraelské armádě. Již od dětství se palestinské děti v uprchlickém táboře Džanín učí házet kameny a zpívat nenávistné písně o Izraelcích. Vitální Židovka Arna, která si v padesátých letech vzala za muže Palestince, se rozhodla uprostřed Džanínu, zmítaného neustálými střety, postavit divadlo. Smyslem jejího projektu bylo vštípit místním dětem, že frustraci, hněv a smutek nad pravidelnými ztrátami svých bližních mohou ventilovat i jiným způsobem než házením Molotovových koktejlů. Okupace a přetrvávající konflikty však její snahu úplně zmařily. Nedlouho po Arnině smrti se ve městě rozpoutaly další kruté boje. Její syn Juliano se po pěti letech vydává znovu do Džanínu a pátrá po osudech chlapců, kteří tehdy v divadle pravidelně vystupovali. S kamerou se Juliano účastní jejich útoků proti izraelským tankům a zjišťuje, že stejně jako budova divadla, tak i projekt jeho matky se nachází v troskách. Dva z chlapců padli při střetech s izraelskými vojáky a další zemřel jako sebevražedný útočník.