Amorres Perros, 21 gramů a Babel. Všechny filmy volné trilogie měly roztříštěnou strukturu, sledovaly vesměs tragické příběhy lidí z různých koutů světa, všechny byly superúspěšné, všechny natočil Alejandro Gonzáles Inárritu. Antihrdinou jeho posledního, formálně jednoduššího filmu je Uxbal (Javier Bardem má za tuto roli doma Zlatou palmu), bývalý narkoman. Umí komunikovat s mrtvými a funguje jako kolečko v mašinerii vykořisťující imigranty. Jeho žena fetuje a podvádí jej s jeho bratrem. Ve špinavém prostředí barcelonské spodiny, kde se postavy pohybují, nepotkává nikoho nic dobrého. Uxbal močí krev, má rakovinu prostaty. Umírá a zoufale se pokouší napravit alespoň věci, na kterých mu nejvíce záleží. Snad ze všech Innárituových filmů působí právě tento nejvíce depresivně a bezvýchodně. Ono „biutiful“, slovo, na jehož správný tvar se ptá jeho syn, však je rozpoznatelné. Ať je jakkoliv nejednoznačné a překryté těžko průhlednými vrstvami, ať je mnoho z Uxbalova chování neomluvitelné, Innárituovi se v hluboké depresi daří dát na srozuměnou proč dal svému filmu právě tento název. Nejtemnější film režiséra, který vždy ukazuje odvrácenou stranu světa, opravdu je biutiful.

Táňa Zabloudilová

http://www.csfd.cz/film/253275-biutiful/