Britského komika Sashu Barona Cohena proslavil humor neznající tabu a především permanentní odvaha nechat ztrapnit sebe i druhé na veřejnosti. Ze tří fiktivních figur, pod jejichž jmény Cohen vystupoval (Bruno, Borat, Ali G), byl doposud nejznámější falešný „rádobyrapper“ Ali G. Úspěch jeho neskutečných výstupů inspiroval ziskuchtivé producenty k celovečernímu filmu, projekt Ali G Indahouse (2002) ale skončil víceméně fiaskem. Co se nepovedlo v hip-hopovém převleku Alimu G, to si teď Cohen naplno vychutnává u Borata. Celovečerní dokument Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj narodu (2006) se ihned po své americké premiéře stal trhákem a Cohen je nyní žádaným objektem titulních stránek a hostem nejrůznějších talk show. Sasha Cohen v postavě Borata využívá mimikry naivního kazachstánského reportéra, který do USA přijíždí natočit zprávu o vyspělé demokratické zemi. Základním fórem všech Boratových skečů je absolutní nekorektnost: Cohenův kazachstánský TV reportér se chová jako středověký slon v současném porcelánu společenských konvencí západního světa. O stížnostech oficiálních kazašských míst až u prezidenta USA se psalo dlouho dopředu a tato skvělá reklama plnila i stránky českých médií. Zjevná nadsázka v Boratově líčení zvyklostí jeho národa se trefuje do všech „výdobytků“ moderní civilizace. Uvykli jsme si, že ženy a muži jsou si rovni, k Židům a homosexuálům se chováme hezky a zásadně nemasturbujeme na veřejnosti před výkladem obchodu spodního prádla. Borat vše toto nezná a svým chováním a slovníkem šokuje „podvedené“ Američany, kteří uvěřili, že se setkali s opravdovým vyslancem barbarského východu. Už jedna z úvodních scének z „pravidelného kazašského svátku Židobraní“ jasně naznačí, že Cohen si bude dělat srandu ze všeho a ze všech. Bez milosti. Rejstřík Boratových vtipů sahá od jednoznačně podpásového fekálního humoru přes břitké xenofobní fórky à la South Park až po hravou klauniádu a mistrnou situační komiku, kde prokazuje vrozený dar improvizace. Borat se po hlavě vrhá do situací, kterým se lidé mermomocí snaží v životě vyhnout s obavou z grandiózního trapasu. Největší dusno způsobí Borat na texaském rodeu, kde před zaplněnou halou zazpívá „upravený“ text kazašské hymny na hudbu té americké. Předčasný střih scény, ve které nahý Borat vnikne se svým podobně oblečeným společníkem na pódium banketu manažerů, zase dává tušit, jak moc bolí povolání komika bez pudu (společenské) sebezáchovy. Celovečerní snímek objevující se v kinech je složen jak ze starších, tak nově natočených skečů – při některých scénách je těžké rozlišit, zda je vše opravdu nehrané, či přece jen připravené. Filmový Borat funguje jako spolehlivé projímadlo na zácpu politické korektnosti. Britský komik ničí Ameriku svým vtipem, používá k tomu všechny „zakázané“ prostředky a nadhozené situace s chutí dohrává až do samotného konce.

(Text je upravenou verzí recenze, která vyšla 23. 11. 2006 v Hospodářských novinách.)