Bratři Marxové vtrhli v roce 1935 na pole opery se svým šestým a jedním z nejlepších filmů vůbec. Celkový účinek byl, jak jinak, devastující. Otis B. Driftwood (Groucho Marx) je nepříjemný pořadatel, který se pokusí přesvědčit multimilionářku, aby investovala své jmění do operního představení, kde hlavní role ztvárňují dva zcela protikladní protagonisté. Jisté je jen tolik, že celý záměr má od počátku vážné trhliny. Noc v opeře je pochopitelně zaplněna nejen řadou vizuálních gagů, ale doslova přetéká množstvím slovních vtípků, kousavých poznámek a bonmotů. Řada z nich v americkém prostředí zlidověla. Bratři Marxové jsou nejen brilantní komici, kteří rozehrávají dané scény bezmála do polohy anarchie, nýbrž také pečliví inscenátoři. Jedním z nejproslulejších momentů v jejich tvorbě je tzv. kajutová scéna – záběr, ve kterém dosáhla groteskního vrcholu sevřená kompozice záběru usilující o co největší nahuštěnost scény. 13 osob v jedné malé místnosti je už skutečně příliš!