Dvouapůlhodinový režisérský sestřih Gilliamova vrcholného opusu je divácky náročnou temnou noční můrou. Klasické filmové podobenství o nelidské mašinérii totalitního státu přerostlo pod Gilliamovou režií do barvitě expresivního tvaru futuristické vize plné cynismu, snových scén a neskutečných obrazů. Brazil je případ snímku, který dojde plného docenění až při opakovaném zhlédnutí. Samostatnou kapitolou může být úžasná scénografie filmového města, autorskou vynalézavostí udivuje i řada dalších obrazových libůstek. Vizuální originalita filmu s až marnotratnou přehršlí nápadů snese srovnání snad jen s jinou bezpříkladnou hostinou opulentních obrazů, Gilliamovým halucinogenním dílem Strach a hnus v Las Vegas (1998). Co znamená Brazil pro svého tvůrce, dobře vystihuje bonmot, podle kterého prý Terry Gilliam na každý svůj další dokončený film říká: „Není to tak dobré jako Brazil…“. Premiéra díla s jasnými odkazy na Orwellův slavný román byla stylově stanovena na rok 1984, ve zmrzačené producentské verzi se do amerických kin ale film dostal až v prosinci následujícího roku.