Zmatená dvacetiletá dívka Michelle, měnící své náboženské vyznání spolu s novými ponožkami, byla první role Audrey Tautouové po zlomové Amélii z Montmartru (2001). Více méně chladné reakce na její výkon byly výrazem neudržitelného očekávání po famózní (a tak vděčné) Amélii, erotickém idolu zasunutých romantických snů všech mužů. V postavě Michelle ukázala Audrey Tautouová méně příjemnou tvář těkavé neurotičky, která střídá partnery v naivní víře po štěstí. Snaha prožít život lépe než její rodiče vede Michelle k demonstrativnímu hledání pravého náboženství; po zavrhnutí „rodného“ katolického boha hltá buddhismus, židovský veterinář François ji zase přivede k judaismu, po rozchodu s ním se od chanukového svícnu obrátí ke Godardovi… Za urputností vždy chvilkového snažení hlavní hrdinky se také skrývá tajený smutek po ztraceném otci, o kterém její matka nechce s dcerou mluvit. Film sleduje peripetie Michelle v optice jejích záznamů v deníčku; obrazový ekvivalent listování důvěrným deníkem je také výrazem příbuzné filmové poetiky, která většinou odpovídá stylu zápisu zmatené mladé dívky.