François Ozon je bez debat jedním z nejprogresiv­nějších evropských režisérů současnosti. Teprve osmatřicetiletý francouzský tvůrce má na svém kontě již několik suverénních děl, se kterými se obvykle jiní režiséři loučí na sklonku své dráhy se spokojeným úsměvem na rtech. Ozon si schválně vybírá žánrově jasně vymezené příběhy, které si vždy podmaní originální formou (muzikálových 8 žen, psychologické drama Pod pískem, béčková detektivka v Bazénu, otočená love story 5×2…). Hyperaktivní režisér navíc pracuje allenovským způsobem „co rok to film“. Takže zatímco jeho poslední dílo nyní uvádíme v premiéře, Ozon už dokončuje natáčení nového snímku Angel (2006). Ve svém filmu Čas, který zbývá (2005) si Ozon vybral jedno z klasických klišé filmových příběhů: bezstarostný hlavní hrdina se náhle dozví fatální diagnózu a tváří v tvář smrti je nucen přehodnotit svůj život. Režisér svůj minimalistický film založil na tíživé atmosféře blízkého konce, vyhnul se sentimentálním odbočkám a soustředil se na civilní okamžiky vyrovnávání se s neodvratně přicházející smrtí. www.francois-ozon.com