Kritická výpověď (do dokumentu zvenčí vložená, samotnými autory též nešťastně přiživená) o právě prožívané společnosti zisku a spotřeby se nekonala, v rozsouzení tohoto “zklamání” se vydělily dva proudy. Ten mohutnější oceňuje hravou zábavnost zpracování původního nápadu, druhému to k naplnění ideji skutečně inspirativního díla nestačí. Inspirativních momentů je ve filmu pod dramaturgickou taktovkou Jana Gogoly ml., zdá se, přece jen dost. Samostatnou historii si již dokument stačil napsat svým mimofilmovým působením; prozatím poslední zprávou je žaloba společnosti Hypermarket Film (výrobce Českého snu) na ODS a společnost Julius Meinl za porušení autorských práv. Stranický bulletin Listy ODS použil logo fiktivního hypermarketu, místo některých fiktivních výrobků zabraly reálné tváře vládní strany (banány za osmnáct, Škromach za dvacet jedna korun). Zajímavá by byla úvaha o specifičnosti českého zpravodajského prostoru, ve kterém mohl začínající projekt Český sen nabrat zamýšlené rozměry. Sen Víta Klusáka a Filipa Remundy by se rozplynul s jedním rázným článkem před otevřením hypermarketu.