Inzerát na veřejnoprávní televizi zval na casting osoby ochotné mluvit o svém životním příběhu před kamerou. Přitáhl téměř tři desítky lidí. Mezi nimi excentrickou zpěvačku, pejskaře v důchodu, muže, co to neumí s ženami. Tyto tři a osm dalších vybral víceméně náhodně tým režiséra Ivana Vojnára (Cesta pustým lesem –1997, Rozpomínání na Zrcadlení – 2006) pro filmový projekt polemizující s žánrem reality show. Jedenáctka protagonistů nebyla složená ani z celebrit, ani z lidí pohybujících se na okraji společnosti, jak to bývá u hrdinů dokumentů nejčastěji. Vojnárovi šlo o „obyčejné lidi“, které nechal podstoupit zvláštní terapii. Ta jim měla pomoct alespoň částečně zmírnit svá traumata. Postavy dostávaly různé úkoly, byly poháněny do situací, které je nutily vypořádávat se s jejich problémy a především dostaly možnost se ze svých těžkostí vymluvit. Režisér se, podle vlastních slov, nesnažil fušovat do řemesla psychologům, Cinematerapie zůstává především filmovým dokumentem o životech a charakterech několika dnešních českých lidí. Minipříběhy jsou vystavěny různými způsoby, film má spád a připomíná, že ty nejzajímavější příběhy často nepotřebují dobrého scénáristu s fantazií, ale prostě se dějí. Kromě celovečerního snímku se plánuje zaznamenat i reakce samotných protagonistů po shlédnutí Cinematerapie a tento záznam vysílat v televizi.

Táňa Zabloudilová

http://www.csfd.cz/film/200444-cinematerapie/