Výjimečný filmový debut divadelního režiséra Afréda Radoka. Ten se v něm rozhodl zprostředkovat svou mučivou zkušenost z koncentračního tábora prostřednictvím složité stavby filmu, spojující dokumentární pasáže, intimní příběh a obecné podobenství o válečné katastrofě. Daleká cesta je noční můrou, fantaskním sledem schizofrenních obrazů, expresionistickým výkřikem zoufalé duše. Dílu dominuje chmurná obrazová poetika šerosvitných záběrů; nezapomenutelná je sekvence z vetešnictví vyšinutého židovského obchodníka. V tuhém klimatu poúnorového režimu zapůsobila genialita filmu jako „formalistické“ zjevení. Před rozhodnutím zakázat promítání snímku se ministr informací Václav Kopecký radil mj. i s Otakarem Vávrou, který (jak přiznal ve svých pamětech Podivný život režiséra, 1996) mu sdělil svůj negativní názor – rovnající se v tehdejší atmosféře rozsudku umělecké popravy. Snad i za to v roce 2004 vyznamenal Otakara Vávru prezident ČR státním vyznamenáním, Medailí Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.