Zadání producentů, s nímž oslovili patnáct vybraných filmařů světového renomé, znělo jednoduše: přesně vymezený prostor deseti minut. Aki Kaurismäki vykreslil přelomové rozhodnutí muže právě propuštěného z vězení, odjíždějícího vlakem na Sibiř (povídka Psi nemají peklo/Dogs Have No Hell). Mrazivý je příspěvek Wernera Herzoga o destruktivní síle objevu kmene kočovných Indiánů Urue-Uau-Uau v roce 1981 britsko-brazilskou expedicí v amazonském pralese, kdy násilný evoluční skok z doby kamenné vyhubil nachlazením drtivou část příslušníků kmene (Dalších deset tisíc let/Ten Thousand Years Older). Nejsilnější pocit reálných deseti minut zprostředkoval Jim Jarmusch v etudě krátké přestávky mladé herečky mezi natáčením (Interiér. Přívěs. Noc./Int. Trailer. Night.). S energií rockového songu skupiny Eels zfilmoval Wim Wenders údajně vlastní zážitek předávkování halucinogenní drogou (Dvanáct mil do Trony/Twelve Miles to Trona). Rázné politikum vnesl do projektu Spike Lee, sledující v hektickém sestřihu dramatické minuty volebního štábu Al Gorea při prezidentských volbách (Vokradli nás/We Wuz Robbed).