Rakouský dokumentarista Michael Glawogger (*1959), rodák z Grazu, okouzlil v roce 1999 karlovarské publikum svým neskutečným dokumentem Megacities. Magický portrét čtyř velkoměstských aglomerací (Bombaj, New York, Moskva a Mexico City) zaznamenával každodenní rytmus přežívání jeho méně šťastných obyvatel. Pro ty, kteří film Megacities neviděli, bude shodou okolností tento měsíc na jihlavském festivalu dokumentu možnost zhlédnout snímek Life in Loops (A Megacities RMX). Jedná se o audiovizuální experiment, který mixuje záběry z Glawoggerova filmu s nepoužitými sekvencemi, nově natočeným materiálem v Tokyu a hudbou Sofa Surfers. Sám režisér Michael Glawogger o svém dokumentu Megacities říká: „Je to film o lidské práci a přežití, o lidech, kteří se nevzdávají a snaží se zachovat si svou důstojnost…“ Velmi podobná charakteristika se hodí i na jeho nejnovější počin Dělníkova smrt (2005), jenž v jediné kopii uvádí od října do českých kin AČFK. Tvůrce si vybral pět míst, kde natáčel při těžké práci (i chvílích odpočinku) místní dělníky. V jednotlivých kapitolách dokumentu postupně sledujeme manuální práci ukrajinských horníků v ilegálních štolách, indonéské nosiče síry z horských vulkánů, nigerijské muže na krvavých jatkách, pákistánské dělníky rozřezávající obrovské tankery a čínské oceláře ve velké továrně. Stejně jako v Megacities, režisér nepoužívá žádný přidaný komentář, nechává diváky fyzicky procítit pracovní rytmus dělníků. Pesimistický název dokumentu vyjadřuje překroucenou podobu archetypu dělníka na přelomu tisíciletí. Bývalí ukrajinští havíři se v tuhém mrazu „vloupávají“ do zavřených štol, aby získali alespoň trochu uhlí na zátop. Čínští dělníci deklamují před kamerou nacvičené fráze o skvělé budoucnosti a budují obří továrnu pro nové impérium, jehož smysl přesahuje jejich horizont. Konečná šestá kapitola filmu stvrzuje smrt „západního“ dělníka: v opuštěném areálu německé vysoké pece se prohání mládež a relaxují rodiny s dětmi, v noci se muzeum vytvořené z bývalé ocelárny rozsvítí ovinutými neony. Výjimečná a ve vyznění nápadně odlišná je sekvence na nigerijských jatkách. Tamní muži nepotřebují k práci žádné stroje, jejich jedinou pomůckou je lano a ostrý nůž – rychlou smrtí zvířete vzniká zboží přímo, ihned určené k prodeji. Co nás s nigerijskými dělníky spojuje, je spíše směšné: jeden z mužů se zpovídá z lásky k Bon Jovi a Scorpions, další je oblečen v trikotu italského fotbalisty Vieriho, na zemi se válí obal cigaretového kartonu značky Rothmans. Chvíle vtipu přichází ve scénách sestupu indonéských dělníků z hory, kdy se zavěšenými koši na ramenou potkávají na cestě užaslé turisty s fotoaparáty. Glawoggerův famózní dokument je oslňujícím vizuálním atakem, který redefinici zprofanovaného pojmu „dělník“ předkládá – jak je u režiséra zvykem – v esteticky dokonalých obrazech. Obyčejné výjevy z řezání tankeru na břehu moře tak v tomto dokumentu působí například jako hypnotická báseň.