První hraný celovečerní film českého režiséra Jana Němce z něj udělal na čas pro světovou kritiku umělce se smyslem pro dramaticky klenuté situace, jakkoli jeho snímek Démanty noci jen o několik minut přesahoval hodinovou stopáž. Jde o adaptaci povídky Tma nemá stín ze sbírky Démanty noci českého židovského spisovatele Arnošta Lustiga. Jednoduchý příběh, takřka beze slov, poskytuje o to větší prostor pro filmařskou imaginaci a Němec k syrovosti tématu – zvláštním způsobem podobnému příběhu kultovního filmu generace let šedesátých Easy Rider – přidal děsivě působivý obraz nočního lesa očima uprchlíků běžících o život. Dva židovští mladíci vyskočí z vlaku zajišťujícího transport do koncentračního tábora a prchají před fašistickými pronásledovateli. Každý stín, každý šramot, i tep srdce toho druhého je důvodem k obavám, les najednou dostává jinou, metafyzičtější podobu. Smrt nakonec přijde v kostýmech absurdních šašků, bezcitných a nelidských.