Až později Buňuel spojil zájem o tajemství a víceznačnost jevů s dušezpytným pozorováním ženských charakterů. V tomto filmu nalézáme oproti Buňuelovým zásadám přesně vymezené místo a čas – bretaňské panství rodiny Rabourů-Monteilů, kam přichází do služby komorná či pokojská Celestina. Buňuel udržuje Celestininy činy v tajemném šeru tím, že ji důsledně pozoruje zvnějšku, bez zájmu o to, co by mohla sama o sobě říci či sdělit v psychologicky odstiňujícím dialogu. Události mají dramatický ráz, ale jsou podávány ve volném, jakoby lhostejném, monotónním toku širokoúhlých záběrů. Deník pokojské byl nazván Buňuelovým nejperverznějším filmem, nikoli však ve významu úzce sexuálním, ale ve smyslu všezahrnující zvrácenosti představovaného světa, do níž každá figura něčím přispívá. Těží i tratí z výhod Buňuelova distancovaného pohledu. Přináší nezvykle širokou škálu postřehů o regionální malodušnosti a jejích suterénních hrozbách a zejména podává zajímavý rozklad o nevypočitatelných zákrutech hrdinčina počínání.