Bressonův první příběh bez hvězd a bez psychologického herectví je adaptací románu o navenek monotonní kalvárii mladého duchovního dosazeného do nepřívětivé venkovské farnosti. Deník venkovského faráře vychází ze stejnojmenné knihy francouzského katolického spisovatele Georgese Bernanose, a přestože film na první pohled přesvědčuje o pietní věrnosti románu – jsou zachovány téměř všechny dějové motivy a dokonce celé pasáže textu jsou citovány beze změny – jeho duchovní spřízněnosti s předlohou je dosaženo právě opačnými prostředky, než jakých použil autor: Bernanos dojímá vroucností vyprávění, citovou spoluúčastí na krušném údělu faráře, Bresson strohým, věcným konstatováním, prostým řazením jakoby náhodně posbíraných fakt vedle sebe, řazením, jež nenese žádné stopy osobního zaujetí vypravěče.

„Deník venkovského faráře je film, který mám nesmírně rád, patří pro mne k nejpozoruhod­nějším filmům vůbec. Byl jsem jím dost silně ovlivněn při natáčení Hostů Večeře Páně.“ Ingmar Bergman