Před dvěma lety zaujal brněnský rodák Benjamin Tuček svým režisérským debutem Děvčátko. České prvenství v použití digitálního formátu High Definition TV nebylo jedinou předností díla z prostředí pražského panelákového sídliště. Tučkův pestrobarevný mix surreálných scén s panelákovou realitou jen zvýraznil kontury známých situací – přežívající existence v sídlištním baru, živelné graffiti na betonových plochách, všudypřítomné inzeráty cestovních kanceláří („Korfu od 4.680,–“) apod. Časté vciťování se do světa snů a představ sedmnáctileté Emy se pohybuje od slabikářové říkanky „Ema má mámu, máma má Emu“ až po vysoce stylizované scény na střeše paneláku. V režijním důrazu na filmovém ztvárnění snu autor nezapře své předchozí praktické (asistent režie u Návratu idiota) i teoretické (školní práce o Špačkově filmu Rychlé pohyby očí) zkušenosti. V bohatém soundtracku filmu se objevila nepsaná hymna české hip-hopové komunity (Hlasuju proti od PSH). V postavě basisty a klávesisty skupiny Golden Horses se zase v Děvčátku objevili Robert Geisler a Marek Najbrt, s nimiž se Benjamin Tuček scénáristicky podílel na úspěšných Mistrech, režírovaných „klávesistou“ Markem Najbrtem.