Požadavku zpětného zařazení filmu do určité dobové tendence vyhovoval projekt australského režiséra Stephena Elliotta svou obhajobou sexuální jinakosti. Dobrodružství Priscilly (1994) se ocitlo ve společnosti děl, jejichž nejviditelnějším vrcholem byla upjatě korektní Philadelphia (1993, úspěšně plnící roli tolerantního manifestu pro široké publikum) či Jordanova Hra na pláč (1992, kterou pro její sofistikovanou strukturu vzala za své komunita návštěvníků filmových klubů). Zatímco Tom Hanks musel obhájit právo na svou menšinovou orientaci v tradičně tolerantněji naladěném prostředí velkoměsta, jede si v Elliottově filmu trojice transsexuála a dvou transvestitů ze Sydney pro bolestnou konfrontaci do rigidního maloměstského vnitrozemí (Alice Springs). V žánru road movie režisér ke kontrapunktu vyprahlé pouště stvořil hýřivě barevný svět křiklavých kostýmů, odvážných paruk, tun make-upu, oslňujících hudebních čísel a lehce surrealistických sekvencí. Soundtrack filmu sestavený z populární hudební produkce 70. let v čele s nesmrtelnou skupinou ABBA neplánovaně ladí s momentálním comebackem bývalé členky slavné švédské formace Agnethy Fältskogové (54). V deset let starém filmu se vedle Terence Stampa coby stárnoucí Bernadette představili v rolích transvestitů dva v Austrálii naturalizovaní herci, jenž se pak dostali na zářivé výsluní hollywoodské kinematografie. Tvář Hugo Weavinga (narozen v Nigérii) je již natrvalo zapsána ve dvou ostře sledovaných trilogií s gigantickými rozpočty – agent Smith z Matrixu a elf Elrond v Pánu prstenů. Guy Pearce (rodák z anglického Cambridgeshire) pak pronikl do Hollywoodu svou životní rolí poručíka Edmunda Exleyho v neonoirové detektivce L. A. Confidential (1997), o tři léta později ho čekala hlavní role v Mementu.