Nádherný film Dvojí život Veroniky si z devadesátých let jistě pamatují citlivější držitelé průkazek filmového klubu. Zrcadlový příběh dvou identických dívek ze dvou různých evropských měst natočil polský režisér Krzysztof Kieślowski jako svou první francouzskou koprodukci. Zatímco v pozdější trilogii Tři barvy už trochu vyprodával svůj jedinečný styl, v tomto filmu zůstal Kieślowski na tenké hraně metafyzické režie. Snímek udivuje originálním citem pro tajemně tušený rozměr lidského života, který se nám připomíná ve zlomových okamžicích, prchavých náladách, intimních záchvěvech. Až mysticky osudový náboj dodává této Kieślowského empatii hudba jeho dvorního skladatele Zbigniewa Preisnera. Filmové obrazy jsou přesně nastaveny tak, aby neomylně zasahovaly podvědomou lidskou touhu po intuitivním poznání. Dvojí život Veroniky je zároveň teskným vyznáním vnitřního světa žen, kde vše plyne v krásných mollových tóninách, zatímco realita vyznává spíše durové akordy. Zoufale přesným vyjádřením tohoto zvláštního smutku je éterická Irène Jacobová v hlavní dvojroli pochybami zmítané Veroniky.