Andrzej Wajda zdokumentoval ve svém snímku Země zaslíbená z roku 1974 kořeny sociálního rozvrstvení průmyslové Lodže z konce 19. století. Jeho polský režisérský kolega Piotr Trzaskalski zaznamenal v roce 2002 svým debutem sociální atmosféru druhého největšího polského města (jehož je Trzaskalski rodákem). Lodž je možná špatné svědomí ekonomiky nové členské země EU, která v roce 2003 vykázala téměř 19% míru nezaměstnanosti. Tento sociální obraz je ve snímku Edi přítomen spíše v pozadí; hlavní je filmová baladičnost příběhu dvou bezdomovců, který je tichou oslavou jurodivé mysli (koktavý Jurek) a stoického klidu (hloubavý Edi). Nepřehlédnutelné jsou biblické paralely filmu a autorská empatie k hrdinům-outsiderům. Mystickou potencí obrazů vodní hladiny (viz Ediho dětské vzpomínky na dřevěné molo u řeky) se film sbližuje například s ruským Návratem či výjimečným dokumentem Pět (2004). Psychologický snímek Edi sesbíral mnoho festivalových ocenění, ale pověst ryze artového filmu bez diváků rozbíjí slušná čtvrtmilionová návštěvnost v zemi vzniku. www.edifilm.pl