Takřka z čistého nebe spadla mezi nejzářivější festivalové reflektory dvaatřicetiletá bosenská režisérka Jasmila Žbanićová. Před svým celovečerním debutem Grbavica (2006) natočila neznámá filmařka pouze půlhodinový televizní dokument a dva krátké příspěvky do povídkových děl. Snímek Grbavica o poválečném traumatu znásilňovaných žen během balkánské války byl přijat do soutěže Berlinale 2006, kde nakonec zcela překvapivě triumfoval a získal tři ceny včetně hlavní sošky Zlatého medvěda. V porotě, které předsedala anglická herečka Charlotte Ramplingová, mj. zasedli polský „spielbergovský“ kameraman Janusz Kaminski, německý herec Armin Mueller-Stahl či nizozemská režisérka Marleen Gorrisová. Politicky „vhodné“ klima spolu s nevyřčeným studem západního světa za dlouho pasivní roli v balkánském konfliktu možná přispělo k vítězství Grbavici. Umem umělců je ale také objevit se ve správnou chvíli na správném místě. Film Jasmily Žbanićové navíc žádné „politické“ úlitby v kvalitě nepotřebuje – komorní příběh čtyřicátnice Esmy, která žije sama se svou dvanáctiletou dcerou Sárou, splňuje i přísnější festivalová kritéria. Je natočen oblíbeným paradokumentárním stylem s civilními hereckými projevy a záměrně úspornou režií, která bolavé téma filmu nepouští do sentimentu. Zajímavé je postupné řazení indicií, které nám přibližují ženiny niterné pocity hnusy z nevyžádané tělesné blízkosti. Jednu z hlavních „rolí“ má ve snímku současné Sarajevo; ve všednodenní atmosféře bosenské metropole cítíme stálou přítomnost skončené války a neuzavřených účtů. Velkým emancipačním mezníkem je festivalový úspěch filmu Grbavica pro kinematografii Bosny a Hercegoviny i pro Bosňany obecně – což je provázeno velkou srbskou nevolí, jak o tom svědčí události kolem uvedení díla. Srbská herečka Mirjana Karanovićová, která ztvárnila hlavní roli bosenské ženy Esmy, byla srbským tiskem nekompromisně označena jako zrádkyně. Štvavá tisková kampaň radikálních srbských novin proti uvedení snímku například dovedla jednoho majitele kina v srbské části Bosny k žádosti o ochranu – a neoficiální vyjádření vlády znělo, že tento film zde není vítán. Většina válečných zločinů hromadného a systematického znásilňování bosenských žen srbskými četniky se stala v letech 1992–1993. Nechtěné děti těchto žen v současné době dospívají do puberty; stejně jako filmová Sára, která začíná pochybovat o tom, jestli je opravdu dcerou padlého bosenského hrdiny. Když nepřestane na matku naléhat, dozví se zdrcující pravdu. Film Jasmily Zbanićové sofistikovaně vytahuje srbské kostlivce ze skříně – a to v situaci, kdy je spousta pachatelů těchto těžko dokazatelných válečných zločinů stále na svobodě (a pravděpodobně tam také zůstane). Grbavica je velmi poctivým dílem mladé režisérky, které se tak díky nečekanému festivalovému úspěchu otevřely dveře do evropské distribuce.