Japonské třešně jsou jako lidé – kvetou jen krátce. V každodenní rutině uvězněný Rudi je nevyléčitelně nemocný, ale jeho žena se rozhodne mu tuto zprávu zatajit. Místo toho se řídí radou lékaře vydat se s mužem na jejich poslední společnou cestu. Německá režisérka Doris Dörrieová využila kontrastu klidné kamery a dlouhých záběrů venkovské oblasti Allgäu s obrazově hektickým portrétem velkoměstského Tokia. Rudiho rozlučkovou cestu provází melancholický humor, který připomíná Ztraceno v překladu od Sophie Coppolové. Zároveň je snímek poctou japonskému klasikovi Jasudžiro Ozuovi a jeho filmu Cesta do Tokia. (txt: derfilm.cz) www.kirschblueten-film.de