Hrdinou nejlepšího irského filmu poslední doby je Bobby Sands, skutečná postava neklidného Irska sedmdesátých let, kterého, jak říká jeho filmový představitel Michael Fassbender, zná v této zemi dodnes každé malé dítě. Vůdce republikánské armády, katolické teroristické organizace, která usilovala o sjednocení Severního Irska s Irskou republikou, byl v roce 1977 odsouzen za ozbrojený střet s policií odsouzen na čtrnáct let. Několik let později, poté, co byl irským politickým vězňům zákonem odebrán zvláštní statut, zahájuje v base hromadný odboj všech irských teroristů na protest proti způsobu, jakým s nimi dozorci i justice zacházejí. Nejprve vězni odmítají jakoukoliv hygienu. Reakce je mimořádně brutální a Sands vyhlašuje generální hladovku, která nakonec trvá celých sedm týdnů. Mimořádně silný a formálně minimalistický snímek syrově ukazuje vězeňský život a referuje o jedné z nejtragičtějších kapitol irsko-anglických vztahů, která rozdělila společnost na ty, kdo irské vězně vnímali jako zločince a na ty, kdo v nich viděli mučedníky. Natočil jej debutant a nositel slavného jména Steve McQueen, tvůrce, který se dosud věnoval videoartu. Představitel hlavní role Michael Fassbender, jedna z nejslibnějších evropských hereckých hvězd, která nedávno zazářila v Tarantinových Hanebných Panchartech, musel kvůli snímku jít s vahou dolů až na padesát devět kilo. Více než sto osmdesát centimetrů vysokého Fassbendera proto museli hlídat lékaři a specialisté na výživu. Hlad je spíše pomalý, výjimečně působivý snímek, obsahuje několik nenápadných audiovizuálních kudrlinek a scénu trvající šestnáct a půl minuty.

Táňa Zabloudilová