Kdo viděl filmy režiséra Alejandra Amenábara (Otevři oči, Ti druzí), lehce rozezná jeho fascinaci mezi světem živých a světem „za“. Amenábar, potomek španělské matky a chilského otce, má vrozenou empatii pro logiku magického realismu, kde život a smrt jsou dva rovnoprávné druhy existence. Proto ho tak musela zaujmout autobiografie Cartas desde el infierno (Dopisy z pekla, 1996) tetraplegika Ramóna Sampedra (1943–1998), jenž po nešťastném skoku do moře ochrnul od krku dolů a strávil v jedné posteli 28 let. Snímek Hlas moře mj. zobrazuje jeho boj za právo zemřít, díky čemuž se ve Španělsku stal Sampedro mediálně známou osobou; svůj život nakonec musel ukončit „nelegálně“. Řemeslně je snímek ukázkovou učebnicí suverénní filmové rutiny. Amenábar použil snad všechny osvědčené dramaturgické postupy životopisných filmů: prolínačky zhušťující děj ve stylu „a pak, a pak…“, intimní spočinutí s osamoceným hrdinou, dramatické stání u soudu, snové vize, svižné konverzační scény, road-movie sekvence, chvíle sdíleného emočního porozumění… www.theseainside.com