První celovečerní film Františka Vláčila je manifestem filmové lyriky. Vláčil pracoval na námětu Otara Kirschnera skoro dva roky a výsledkem byl sice snímek jen nepatrně přesahující jednu hodinu, zato naplněný bezchybně komponovanými scénami připomínajícími oživlé obrazy a velkou hloubkou formy obrazového sdělení. Audiovizuální mág Vláčil již své první dílo koncipoval jako výtvarnou alegorii s obecným přesahem a film byl s úspěchem promítán i na řadě zahraničních festivalů, kde ho později označovali za první „holubici“ české nové vlny šedesátých let. Vláčil dovedně spojuje osudy dvou malých dětí. Německá holčička Susanne, jejíž bílá holubice se ztratí při bouři, trpělivě čeká na ostrově Fehmarn, až se vrátí. A český chlapec Michal (v dětské roli se tu objevuje pozdější režisér Karel Smyczek), ochrnutý na obě nohy, který holubici postřelil. S pomocí souseda – sochaře však nakonec překoná zatrpklost z vlastního osudu a dobro, které najde uvnitř svého srdce nakonec v podobě uzdravené holubice putuje zpátky za Susanne.