Své štěstí v řece celovečerní filmové tvorby určené pro česká kina se rozhodl zkusit také tvůrčí tandem Pavel Göbl – Roman Švejda. Autoři si za námět vybrali úspěšnou divadelní hru Reného Levínského (nominace na Cenu Alfréda Radoka) a na plátna kin přinesli velkou míru filmařské improvizace a amatérismu. Zkušenosti s amatérským divadlem má ostatně většina herců vystupujících v tomto snímku (jediným opravdu filmovým hercem je Jaroslav Dušek). Chybějící profesionalita souzní s celkovým duchem „suché komedie z nádraží“, která se odehrává v parných červencových dnech na železniční zastávce Žatec-západ. S citlivým kinematografický médiem si režisérské duo poradilo spíše po „divadelnicku“; někdy i mimo zažitou logiku filmového střihu a za asistence až dojemného ochotnického nadšení některých herců. Výstižnou zkratkou díla je „off-record“ odpověď jednoho z režisérů, o čem jejich film je – prý vlastně o ničem. Snímek Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí přináší absurdní náhled na životní rutinu těch nejobyčejnějších lidí, jejichž obzor končí u elektricky otvíraných dveří moderní soupravy na nádraží v Děčíně.