Snídaně přijede jídelním výtahem útrobami vašeho spolustovníka, příbor mu račte vytáhnout z uší, ovšem až po uštědření řádného políčku. Na oběd s Janem Krausem, jehož stravovací návyky jsou doslova strašidelné a na večeři jaksi… sami sebe. Jídlo Jana Švankmajera, rozdělené do tří kapitol podle hlavních denních porcí potravy je dobré pokud chce člověk zajít do kina na něco výjimečného anebo když si zoufá nad přílišnou chutí k jídlu. Pro režiséra (mimochodem tvůrce kultovních „amarounů“ – sci-fi svačinky v českém seriálu Návštěvníci) je jídlo jednou z mnoha obsesí, způsobenou traumatem z dětství, kdy ho do jídla nutili. Pocit hnusu a až dětského strachu z nedobrého jídla Švankmajerův film připomene velmi důrazně. I tento raně porevoluční snímek slavného českého surrealisty funguje jako množství vzájemně překrývajících se metafor, zábavné pásmo desítek originálních nápadů s podivně děsivým, lehce zvráceným, perverzním, snovým pocitem, který jednomu šeptá, že je mu film blízký, protože má vztah s jeho nevědomím. „Imaginace, ne práce, polidštila člověka,“ stojí v osobním desateru režiséra.

Táňa Zabloudilová

Snídaně – Oběd – Večeře: tři kruté grotesky o tom, že přijímání potravy je vždy jen dobrovolnou sebedestrukcí konzumenta. Mistrovská ukázka pixilace – animace živého herce. Námět, scénář, výtvarník a režie: Jan Švankmajer Kamera: Svatopluk Malý Hrají: Ludvík Šváb, Josef Fiala, Bedřich Glaser, Jan Kraus, Pavel Marek, Karel Hamr Nezávislá skupina Jan Švankmajer – Jaromír Kallista