Němý hororový film Kabinet doktora Caligariho (1919) se stal prvním a zásadním představitelem filmového expresionismu. Snímek je dnes chápán jako artový film; jako dílo programově umělecké ale nevznikal. Pro producenta naopak představoval komerční produkt, jeho výtvarnou výstřednost odsouhlasil v naději, že vyprovokuje větší divácký zájem. Stylistické určení filmu naplňuje především mizanscéna. Ta vnějškově zprostředkovává narušenou psychiku postav prostřednictvím groteskně symbolického líčení, bizarních kostýmů a pokřivených linií. Výhradně ateliérové scény jsou kontrastně nasvíceny a přímo do nich jsou vmalovány hrozivé stíny. Ve své „čisté“ podobě byl filmový expresionismus vymezen jen několika málo lety (1920–1924), historický význam Caligariho ale dalekosáhle přesahuje tuto dobu. Wieneův snímek vrátil německou kinematografii na světovou scénu a učinil ji načas konkurenčně odolnou vůči hollywoodské produkci. Jeho zásluhou vstoupila do kinematografie psychologie s prvky expresivity, která se stala neodmyslitelnou součástí filmové estetiky. (txt: Věroslav Hába)