Hraný debut Evalda Schorma podle scénáře režisérova spolužáka z FAMU Antonína Máši líčí roztrpčení generace, která v 50. letech bojovala za ideály komunismu, ze kterých musela v následujících letech rychle vystřízlivět. Mladý dělnický funkcionář Jarda (Jan Kačer) – kdysi jeden z nadšených úderníků – se snaží bránit pravdě proměňující se okolní reality 60. let, nedokáže se zorientovat v přítomnosti a cítí jen vlastní směšnost a bezmoc. Otřásají se jeho jediné jistoty, k čemuž napomáhají i postoje lidí, kteří se s ním setkávají. Kolegové z továrny jím pohrdají, a tak si musí uměle budovat falešnou autoritu. Jarda se nechá svést jeho znuděnou ženou, aby nakonec ztratil i svou dívku Věru, která už nemůže dál snášet jeho farizejské mentorování. Schorm jako jeden z prvních tvůrců otevřeně kritizoval realitu 50. let. Svým nešťastným hrdinou režisér přitom nepohrdá, neboť i přes jeho omyly rozumí jeho trápení. Své úvahy dokázal podat s dávkou jemné ironie a leckdy i absurdního humoru; dokumentární způsob snímání pak kontrastuje s hereckou expresí, tak typickou pro jeho rukopis.