Na ironii a parodování různých žánrů jsme si u dánského režiséra Larse von Triera již zvykli; jemu to však nestačí a začíná vtipně parodovat i sám sebe a svůj „vážný“ status filmového experimentátora. Jeho poslední projekt Kdo je tady ředitel? (2006) se tváří jako čistá komedie a nic víc: trailer snímku začíná titulkem „Lars von Trier udělal komedii!“, včetně cirkusového zvukového doprovodu. Sám tvůrce o díle tvrdí: „Je to neškodná komedie. Nic poučného, žádné převratné názory. Prostě milá zábava.“ Od prvních minut je ale jasné, že to bude opět svéráz à la Trier. V minulých filmech si režisér sadisticky pohrával s formou prostřednictvím ruční kamery, nyní dokonává dílo hrůzy za pomoci stativu. Jednotlivé scény jsou snímány staticky a v záměrně „špatných“ úhlech; někde chybí hercům hlavy, jindy se zase kameraman „zapomněl“ posunout. Zvuk někdy přesně kopíruje pozici kamery-diváka, ztlumeným nebo naopak schválně přebuzeným zvukem jsme neustále vytrhováni z příběhu stylem „ano, jsme ve filmu Larse von Triera“. Co Lars von Trier urputně sleduje ve svých dílech, to je téma společenských pravidel a jejich (ne)respektování – nejdále v tom zašel v případě nedoceněných Idiotů (1998). I u této „oddechové“ novinky je v centru pozornosti sociální hra: majitel menší počítačové firmy se vydává za pouhého zaměstnance a při prodeji firmy nerudnému islandskému kupci potřebuje nastrčenou loutku – nezaměstnaného herce Kristoffera. Ten zprvu před ostatními zaměstnanci sehraje svou roli, ale s blížícím se podpisem smlouvy narůstá morální dilema. Vzepřít se či dál hrát svou roli fiktivního ředitele? Zodpovědnost hlavního hrdiny je ale komediálně zlehčována neustálými situačními gagy ze zlatého fondu suchého humoru. Trier si hraje především sám se sebou – jak napovídá i originální název filmu „Ředitel toho všeho“. Způsob zviditelňování autorství a režisérské moci ovlivňovat a řídit děj i postavy je natolik okatý a všudypřítomný, že je to jednoduše parodie Triera od Triera. Režisér vstupuje do příběhu vlastními komentáři, ve kterých hodnotí proběhlou akci či oznamuje příchod nové postavy na scénu (rozkošný je závěrečný komentář, ve kterém si Trier krátce zhodnotí vlastní film). Rozhovory skutečného majitele firmy s Kristofferem jsou zase přesnou studií vztahu režiséra a herce – co vše si režisér (ředitel) může dovolit. Prostřednictvím Kristoffera ve filmu dokonce zazní pohrdavý příměr ke známému manifestu Dogma 95, kterým si Trier před více než deseti lety vystřelil z evropského filmu (a ten to vzal velmi vážně). Některé postavy jednají jako podle naruby otočených žánrových šablon, např. výstup podřízené zaměstnankyně v ředitelově kanceláři („Nehrozí žádná šukačka, dokud ti ho pořádně nevykouřím.“). Film Kdo je tady ředitel? je svobodomyslnou a chytrou hříčkou od režiséra, který se v současné době podle svých slov nachází v těžké umělecké krizi (viz odložení rozpracovaného filmu Antikrist). Anebo je to od něj jen další vtip a už na nás má políčeno s dalším neskutečným projektem.
 www.direktorenfordethele.dk