Vietnamským studentům byla od 50. let poskytována stipendia na československých vysokých školách. Později další tisíce Vietnamců působily v učilištích a továrnách. Po roce 1989 tato pomoc skončila, ale bývalí studenti dodnes vzpomínají na zemi, která jim umožnila získat vzdělání v době, kdy na Vietnam dopadaly následky válek s Francií a USA. Ačkoli v žádné jiné zemi na světě nežije srovnatelně velká skupina česky mluvících domorodých obyvatel, tak v současnosti Češi o Vietnamu, kde kvalifikovaní navrátilci z Evropy často tvoří místní elitu, nevědí takřka nic. Snímek vychází z každodenních situací a setkání, jež režisér zaznamenal mezi Vietnamci, kteří nějaký čas pobývali v naší zemi. Těsný kontakt je intenzivní svým pozorováním, politická situace zůstává spíše v pozadí. Film byl natočen v roce 30. výročí konce vietnamsko-americké války, které se do filmu otiskne záznamem slavnostního tanečního vystoupení. Deníková forma umožňuje hluboký průnik do kulturních znaků prostředí, v němž se režisér během svého tříměsíčního pobytu v Hanoji, Ho Či Minově městě a na vietnamském venkově ocitl. (txt: Petr Kubica)