Nezaměnitelný režisérský copyright si Quentin Tarantino pečlivě vypiloval strategiemi, které jsou postrachem všech značek ©. Otázkou je, zda se divácká potěcha při sledování jeho filmů vyčerpává prostým součtem nalezných citací, pootočených kopií, vykradených motivů a znaleckých pomrknutí. Proč je na obálce knihy Movies of the 90s (řada Taschen) repro z Pulp Fiction a ne z jakéhokoliv jiného filmu? Čím americký režisér bude v přehledech symbolizovat světovou kinematografii devadesátých let? Budeme se stále bavit v mantinelech omšelého žurnalistického přídomku “šílenec z videopůjčovny”? Quentin Tarantino je pomsta za celou jednu větev tzv. béčkové kinematografie, odstavené do regálů videopůjčoven. Tam si režisér poctivě nastudoval její esenci, oblékl ji do šatů tzv. áčkové produkce a výsledkem naplnil kinosály. Velkorysý čtyřhodinový projekt Kill Bill, rozdělen do dvou filmů, paradoxně příliš nechutná znalcům použitých originálů, jejichž výtky jsou vedeny z pozic ortodoxních fanoušků. Příběh mstící se Nevěsty (Uma Thurmanová) je zfilmovaným katalogem postupů a motivů ze spaghetti westernů, hongkongských kung-fu filmů, italských hororů, anime a samurajských klasik japonských režisérů (K. Fukasaku, S. Suzuki). Každá postava z pětice zabijáckého Komanda je stylizována právě do jednoho z těchto pěti filmových žánrů, přičemž hranice mezi nimi nejsou nepropustné. Tarantino své zdroje inspirace nijak nezakrývá, stále si ale ponechává svobodu s jejich zpracováním. Oslepující obrazová virtuozita navíc nedovoluje mluvit o poctě (s výjimkou sekvence výcviku v Kill Bill 2, přesně přebírající obrazovou patinu 36 komnat Shaolinu), stejně jako nejde o parodii. Stále se čeká na vyčerpávající inventarizaci citací a odkazů: žlutočerná kombinéza Bruce Leeho z Game of Death (1978), film Dressed To Kill (1980) od Briana de Palmy (scéna v nemocnici), Truffautova Nevěsta byla v černém (1968), osobní účast legendárního Sonnyho Chiby, “večerníček” Shogun Assassin (1980) sledovaný na videu, Leoneho westernové detaily tváří, celý vtip s obsazením Davida Carradina do role Billa… . Tarantino je jedinečný v časování akce a dialogů, stvrzuje svůj cit pro stylový soundtrack, udivuje prací se zvukem ve scéně pohřbu Nevěsty zaživa a pověst režiséra rozkošně nekorektních vtipů dokazuje finální pointa souboje hlavní hrdinky s Elle Driver.