„Má to cenu? Má to cenu!“ Nezapomenutelný Vorlův snímek Kouř s řadou zvěčnělých hlášek a potrhlých hereckých kreací zdokumentoval poslední fázi reálného socialismu v absurdní nadsázce „rytmikálu totalitního věku“. Muzikálový příběh o mladém inženýrovi Mirkovi, jenž svým pracovním odhodláním zcela rozvrátí pořádky v jedné fabrice, zkarikoval důvěrně známé rozložení sil: disident v kotelně – anonymní masa – prominentní funkcionáři. Trefné bylo pojmenování obecné pracovní morálky („Mám něco dělat?“ – „Neprudit!“). Tomáš Vorel v Kouři naplno uplatnil svůj jedinečný smysl pro bláznivou parodii kočírovanou překvapivě přesným dramaturgickým vedením. (Již nikdy poté se k tak jasnému režisérskému výrazu nepřiblížil a celá jeho polistopadová filmografie vyznívá dosti matně.) Zajímavostí je obsazení hlavní ženské role; Lucie Zedníčková nakonec dostala přednost před favorizovanou Lucií Bílou, neboť se tvůrci obávali její pěvecké (i herecké) exhibice, kdy by zastínila ostatní protagonisty. I to bylo součástí hlídané „amatérské“ poetiky filmu, jež je patrná především v muzikálových výstupech.