V celovečerní tvorbě debutoval český filmař Petr Nikolaev nenáročným snímkem Báječná léta pod psa (1997). Po dlouhých osmi letech natočil svůj druhý film na základě scénáře Jiřího Stránského, známého spisovatele a publicisty, který byl v 50. letech falešně obviněn ze špionáže a odsouzen za velezradu. Svou minulost politického vězně již Stránský scénáristicky vložil do snímku Bumerang (1997), v případě díla Kousek nebe má jít o oslovení současného mladého publika. Snad proto filmu vévodí love story mezi mladíkem Lubošem a křehkou vězenkyní Danou, která se zrodí za zdmi jedné z tehdejších věznic. (O této lásce Stránský tvrdí, že vychází ze skutečnosti a její protagonisté spolu dodnes žijí.) V rámci „výchovného“ poslání je film těžko napadnutelný, formálně se řadí mezi díla vycházející spíše z televizní, než vyloženě kinematografické poetiky. Skutečné pocity, které absurdně odsouzení vězni zažívali v tuhém klimatu padesátých let, se velmi těžce filmují. Petr Nikolaev zvolil uhlazenější variantu s důrazem na humanistické vyznění, čistotu vyprávěcího stylu a zobrazení solidarity v rámci komunity vězňů.