Film tematicky navazuje na předchozí autobiografický Němcův snímek Noční hovory s matkou (2001) i jeho celovečerní debut Démanty noci (1964). Je osobní zkušeností a virtuální fantazií Jana Němce: Co se odehrává ve vědomí a podvědomí člověka během narkózy při mnohahodinové operaci srdce? Existuje tunel bezvědomí? Bezmocná ruka se snaží dohmátnout reality… Po Nočních hovorech s matkou (2001) je Krajina mého srdce další autodokument na pomezí experimentální reality show a hraného eseje, v němž režisér Jan Němec zkoumá skutečnost svého života, osudu a času. Náročná operace srdce, které se Němec v pražském IKEM musel podrobit, se pro něj stává východiskem k úvahám o životě a smrti. Paralelní dějovou linii podobně dokumentárního charakteru tvoří návštěva amerického prezidenta George W. Bushe a jeho manželky Laury v Praze. „Malé“, intimní dějiny se tak sbíhají s „velkou“ historií, již však Němec vřazuje do osobního toku svého vlastního životaběhu. Režisérovými pracovními nástroji jsou nejen realita a fantazie, ale i klasický fotoaparát a 35mm negativ, jejichž prostřednictvím se svými spolupracovníky dociluje svébytného charakteru pohyblivých obrazů.