Osudy dětí, jež jsou oběťmi organizovaného zločinu, přitahovaly režiséra Ivana Fílu již od počátku 90. let. Scénář, který v roce 1992 napsal, se však podařilo realizovat až po vyřešení mnoha problémů spojených s financováním filmu, což se naštěstí podařilo. Chronologicky vyprávěný příběh se z velké části odehrává v berlínském podsvětí. Bývalý artista, dnes cynický zločinec Caruso, tu má zorganizovaný dětský gang kapsářů a obchoduje i s dětmi, jež pašuje z východní Evropy. Oběti láká slibem cirkusové kariéry. I přesto, že téma filmu je neradostné a vybízí možná spíše k dokumentárnímu zpracování, ve Fílově pojetí nepostrádá snímek poetické prvky. Především prostřednictvím všudypřítomného pohledu dítěte může divák proniknout pod povrch. Tvůrci filmu se s úspěchem vyvarovali nabízejících se extrémů. Film se tak neutápí v samoúčelných exhibicích ani v přemíře násilí či ve formálních výstřednostech. Hlavní představitele pro fyzicky i psychicky náročné role Barbua a Mimmy objevili tvůrci v petrohradské cirkusové škole. Výkon, který děti ve filmu podaly, je zcela srovnatelný s kreacemi jejich slavnějších hereckých partnerů.