Křižník Potěmkin je pravděpodobně nejvíce citovaným dílem filmové historie. Na jeho mýtus zadělalo již hlasování Mezinárodního výboru pro dějiny filmu v padesátých letech, které jej nadvakrát určilo za „nejlepší film všech dob“ (1952 a 1958). Nejcitovanější scénou snímku se stala sekvence masakru na oděsském schodišti, ve které je zároveň obsažena tresť režisérových slavných montážních postupů. Sugestivnost filmu zobrazujícího revoluční vzpouru ruských námořníků se však nezamlouvala v mnoha zemích, proto byla „nežádoucí“ výbušnost díla v době premiéry uměřována cenzorskými nůžkami. I po našich klubech nedávno kolovala hodinová kopie z NFA – díky letošnímu ročníku Projektu 100 mají diváci možnost vidět plnou, pětasedmdesáti­minutovou verzi. Odhlédneme-li od geniálního filmařského talentu, kterým režisér Sergej Ejzenštejn v tomto snímku dodnes ohromuje, je Křižník Potěmkin výstavním kouskem propagandistického filmu. Tomuto avantgardnímu dílu, původně vzniklému na státní objednávku, ostatně složil svůj hold i sám říšský ministr propagandy Joseph Goebbels.