Správní pistolníci pijí Kolalokovu lihuprostou limonádu. Brdečkův „Limonádník“ byl znám jako zábavné čtení (první verze vycházela ve 40. letech na pokračování v Ahoji) a jako neméně zábavné divadelní představení (inscenace souboru Větrník), ale teprve film namíchal tu pravou směs. Repliky a chytlavé texty písní vstoupily v o obecnou známost u několika generací diváků. Film nemá ideálně dokonalou stavbu příběhu a je na „kovbojku“ trochu zdlouhavý, ale diváci se stále znovu ochotně vracejí do Stetson City, kde jim v Trigger Whisky Saloonu neodolatelně zazpívá, že „Visky, to je moje gusto“. Její konkurence – okouzlující Winnifred – ma také své tajné zbraně. Při inscenování těžil Oldřich Lipský z poetiky němých grotesek, jejichž styl využil k vlastnímu parodickému záměru; z formálníh hlediska zaujal princip barevně tónovaného černobílého materiálu, tzv. viráž. Postavu Limonádového Joea Lipský svěřil operetnímu zpěvákovi Karlu Fialovi, v roli „padoucha“ zazářil Miloš Kopecký. Film měl velký úspěch nejen u nás, ale také v zahraničí, konkrétně pak ve Spojených státech, odkud westernový žánr pochází.