Film, kterého jste si mohli všimnout v programu letošního festivalu Mezipatra, vznikl podle divadelní hry Steva Gallucia. Ten pracoval i na scénáři a zaznamenal v něm zkušenost italské komunity, která se v padesátých letech tvořila nejen v USA, ale také v Kanadě. Konzervativní, katolické zásady italských rodin se ve svobodomyslné anglosaské společnosti dostávají do střetu s životním stylem mladých lidí. Hlavní hrdina snímku Angelo, začínající scénárista, se odstěhuje od rodičů bez toho, aniž by jim přestavil svou dívku. Situace se ještě dál vyhrotí, když vyjde najevo jeho homosexuální vztah se spolubydlícím, dalším členem italské komunity. Rodiny se však se sexuální orientací svých synů nesmíří a rozhodnou se je „napravit“. Divadelní předloha dala filmu celou řadu povedených dialogů, díky bohatému a vtipně zprostředkovanému myšlenkovému přesahu by však bylo škoda ji odbýt pouhým zařazením do žánru konverzační komedie. Dobrý dojem posilují i skvělé herecké výkony, kterým dominuje Paul Sorvino v roli jednoho z otců (pamatujeme si ho z další „italské“ role ve Scorseseho Mafiánech) i mladý Luke Kirby (jako Angelo), který plně zužitkoval šanci v podobě první hlavní role.