Šanci dohnat resty a konečně se podívat na časosběrné dokumenty Heleny Třeštíkové nabízí v týdnu od 7. června kino Art. Nejstarší z trojice filmů je Marcela, původně jeden z příbehů Třeštíkové televizních Manželských etud. Publikum po odvysílání tohoto seriálu projevilo o Marcelu takový zájem, že se režisérka rozhodla jejím nešťastným peripetiím dát celovečerní formát. Na rozdíl od narkomanky Katky a kriminálníka Reného je Marcela postavou, která si svoje neštěstí (znásilňování její dcery vlastním otcem, narození mentálně postiženého syna, tragická smrt dospělé dcery, pronásledování agresivním maniakem) nezpůsobila sama. Možná i proto se celá řada lidí po zvěřejnění jejího příběhu snažila s Marcelou spojit, aby jí mohli pomoct. Helena Třeštíková za film o nešťastné matce dostala ve Španělsku cenu za nejlepší evropský dokument roku. Dva roky poté šel do kin příběh Reného, renegáta s nápisem Fock of People vytetovaným na krku, kluka, co byl poprvé v kriminále v sedmnácti a později se do něj dostal ještě tolikrát, že se vlastně nikdy nenaučil, jak to chodí mimo zdi věznice. Mimořádně zajímavé jsou v tomto dokumentu momenty, které reflektují jak Renému do života zasáhlo natáčení dokumentu a sama režisérka. Posledním, aktuálním filmem nejznámější české dokumentaristky je Katka, původně televizní dokument, který se vysílal ve školách v rámci preventivního protidorgového programu. V životě feťačky Katky se zaměřuje na zásadní událost jejího života- těhotenství a jeho vliv na Katčino narkomanství. Filmy Heleny Třeštíkové řada lidí odmítá s tím, že jsou voyerské a hyenistické. Paradoxně je však točila autorka, jejíž osobnost je ztělesněním humanismu. Zajímavější otázkou v souvislosti s tvorbou režisérky může být do jaké míry ovlivnila Třeštíková životy svých postav a do jaké míry to ve svých filmech přiznává.

Táňa Zabloudilová

Cyklus časosběrných dokumentů Manželské etudy proběhl obrazovkou ČT v lednu a únoru 2006 a vyvolal nebývalý ohlas. Zejména pátý příběh v pořadí, kdy na konci natáčení tragicky zemřela dcera hlavní hrdinky. Diváci se vzbouřili proti nešťastnému osudu a aktivně vstoupili do děje; zoufalé matce Marcele začali posílat peníze, volali jí a psali. Intimní příběh ženy začal v roce 1980 na jedné z pražských radnic – ještě černobílý film sleduje události po dobu šesti let. V roce 1999 vstupujeme znovu do života Marcely, ale natáčení musí být přerušeno těsně poté, co se hlavní hrdinka dozvídá, že její dceru Ivanu srazil vlak. Čtyři měsíce nato, v dubnu 2006, se znovu začíná točit… Dokumentaristka Helena Třeštíková pohlíží na Marcelu v aktuálním dokumentu, který zjišťuje, co nového se v neobyčejném životě obyčejné ženy za poslední rok stalo. „Na začátku jsme netušili, co vlastně natočíme. Doufali jsme, že zaznamenáme Marcelino vyrovnávání se s nepřízní osudu, začátek nového života, částečně realizovaný díky penězům televizních diváků,“ dodává režisérka. (txt: www.aerofilms.cz)